Počátky českého jazykového poradenství jsou spjaty s časopisem Naše řeč, jenž byl založen roku 1916. O třicet let později vznikl Ústav pro jazyk český. Ten jazykovou poradnu provozuje dodnes formou telefonických konzultací či písemných odpovědí.
„Poradna je průsečík laického a lingvistického nazírání jazyka,“ říkají autoři publikace Jazyková poradna, dobrý den. A co řeší jazykovědci nejčastěji? Sporné úlohy z přijímacích a maturitních testů. Oříšky typu „Na rybníce se vytvořil vír, nad ním právě letěl výr a oba víry/výry jsem vyfotil.“ (kvíz nemá řešení) Svéráznou skupinu tvoří zlepšovatelé jazyka. Jistý kutil navrhoval pro slovo doktor přechýlenou podobu doktora vycházeje z rodových variant brambor a brambora. Další mluvčí se dožadoval uznání gramatické životnosti slova sněhulák, neboť tím, že sněhuláci tají, se vlastně pohybují, tj. žijí. Na pranýř přišly též paštikové bonboniéry. „Když je to bonboniéra, musí tam být bonbóny, ne paštiky,“ tvrdila tazatelka s tím, že stejně jako žáci jsou za chyby sankcionováni známkami, podobné sankce by měly postihovat i dospělé.