Hra kočky s myší

Manipulativní chování je způsob, jak dosáhnout svého, aniž bychom si o to řekli přímo, nebo si vynutit něco, co nám druhý odpírá, případně mu vnutit něco, o co by bez této naší aktivity nestál. Děje se to prostřednictvím výčitek, výhrůžek, moralizování, degradování chování druhého, jeho přání či argumentů. Manipulativní však mohou být i somatické potíže, zdůrazňování vlastní slabosti a bezmocnosti, sebedestruktivní jednání, ale také lichotky či využívání vlastního půvabu či roztomilosti. Někteří obchodníci jsou mistři v tom, jak v člověku vyvolat pocit, že by přišel o něco naprosto zásadního, kdyby si nabízené zboží nekoupil. A manipulovat se dá i záměrným překrucováním faktů. Všechny tyto projevy mají společné to, že v příjemci budí pocity viny, úzkost nebo obavu, že o něco přijde. Zkrátka pocity, kterých by se rád co nejrychleji zbavil, a proto mnohem ochotněji ustoupí ze svých původních stanovisek. 

Manipulace bezděčná i záměrná

Jistá míra manipulativního chování je v komunikaci mezi lidmi běžná. Někdo manipuluje bezděčně, protože se to tak prostě naučil. Jsou však lidé, kteří používají manipulaci zcela záměrně k vlastnímu obohacení (mám na mysli lživou reklamu a dezinformace schválně šířené například na sociálních sítích) nebo aby naplnili svoji potřebu druhé ovládat či kontrolovat. 

Manipulování s druhými je nutné vždy vnímat jako svého druhu agresi. Proto mi připadá účelné umět minimálně poznat, že vámi někdo manipuluje. Pak se můžete vědomě rozhodnout, jestli vám stojí za to se bránit, a každopádně si můžete zachovat zdravý úsudek. S chronickým manipulátorem je také poměrně těžké být ve vztahu, takže pokud jste v situaci, kdy váháte, jestli do takového vztahu jít, doporučovala bych to pečlivě zvážit. V kurzech asertivity učím lidi manipulaci rozpoznat a také na ni reagovat. Pro většinu mezilidských situací jsou to užitečné dovednosti a pro mnohé vztahy jsou ozdravné. Někdy to ale nestačí. Ani nejasertivnější člověk se neubrání systematickému znevažování narcistickou osobností nebo ničivým komunikačním hrátkám psychopata. 

Psychopati a narcistní osoby

Psychopata poznáte například podle toho, že vám nikdy nedá jasnou odpověď na to, co od vás očekává nebo co můžete očekávat vy od něj. Teprve zpětně se dozvíte, co jste měl či měla udělat a čím jste se provinili. Takovému člověku se nikdy nezavděčíte. Potřebuje vás neustále udržovat v nejistotě. Vaše potřeby pro něj nejsou důležité, nikdy vám nedá za pravdu. Nikdy se neomluví. Sebereflexe je mu naprosto cizí. Na každou námitku bleskově vystaví zcela nový příběh, ve kterém budete hrát negativní roli vy, zatímco on bude nevinnou obětí. Přitom působí, že je většinu času v pohodě a nad věcí. Málokdy vybuchne vztekem, jeho agresivní útoky jsou vždy promyšlené a naplánované. Rád je středem pozornosti a umí být naprosto okouzlující. Umí být galantní a budit ve vás falešný pocit, že se o vás zajímá. Při prvním setkání s takovým člověkem snadno propadnete dojmu, že jste potkali někoho báječného. Zanedlouho si však s vámi bude hrát jako kočka s myší. 

Častou chybou je, že se snažíme chování takového člověka omlouvat a chápat. Promítáme do něj sami sebe, přisuzujeme mu duševní pochody a emoce, jaké sami známe. To je ale past. Psychopat žádné podobné pocity nemá. Neprožívá žádnou empatii, necítí se nikdy ohrožený, nemá potřebu se bránit. Používá lidi kolem sebe chladnokrevně ve svůj prospěch. Existují dokonce výzkumy, které popisují, že těmto lidem chybí v mozku určité oblasti, jež jsou za tyto pocity odpovědné. 

To je rozdíl proti osobám narcistním, které se navenek projevují podobně, ale jsou k tomu vedeny jakousi chronickou úzkostí, obavou z ponížení. Přesvědčení takových jedinců o tom, že jsou naprosto výjimeční a že jsou oprávnění dělat ve svůj prospěch takřka cokoli, je svého druhu obrana. Pro běžného člověka je to možná pochopitelnější než prožívání psychopata, ale důsledky to má bohužel stejné. Ani pro „narcise“ vaše potřeby nic neznamenají. V jeho očích vlastně nejste člověk. Jste prostředek k uspokojování toho, co on chce a potřebuje.

Hraniční porucha osobnosti

Chronickou úzkostí je řízeno také chování lidí, kteří jsou odborníky označováni jako hraniční. I oni se projevují často agresivně, porušují pravidla, vyžadují zvláštní pozornost a působí dojmem, že se cítí důležitější než ostatní. Tady je ale opak pravdou. Základním životním pocitem těchto lidí je zřejmě pocit ohrožení, nepatřičnosti na tomto světě a odmítání druhými. V reakci na to vyvíjejí specifické obranné chování, jehož projevem může být to, že vás jednou adorují, podruhé zavrhují. I oni se často chovají manipulativně, aby si zajistili výhody. Cítí, že jsou na svých blízkých závislí, a přitom mají nutkavou potřebu je diskreditovat a ponižovat. Nemají daleko k tomu, aby sami sobě ubližovali, mnohdy si pořezávají ruce nebo se tlučou do hlavy. Účelem takového chování nemusí být vždy snaha si něco vynutit. Někdy je to spíš projev bezmoci. 

Vztah s těmito specifickými lidmi bývá více než obtížný. Může být vysloveně zničující. Pokud s nimi žít musíte, například proto, že jsou to vaši blízcí příbuzní, nebo jste se z jakéhokoli důvodu rozhodli v takovém vztahu zůstat, přečtěte si několik užitečných pravidel. Jedno pravidlo platí vždy: 

Pokud má někdo hraniční poruchu osobnosti, nečekejte, že se změní. A pokud se takový člověk změní, nestane se to hned a ani jen díky tomu, že mu věnujete lásku a péči. Nechtějte to po sobě. Trvejte na tom, aby na sobě pracoval v psychoterapii. 

Opravdu nedoporučuji uzavírat partnerství s člověkem, který vykazuje známky hraniční poruchy osobnosti, toužíte-li po klidu a harmonii. Chcete-li v takovém partnerství zůstat, připravte se na to, že ve vašem životě bude hodně rozruchu. 

Je jistě chvályhodné, pokusíte-li se mu nabídnout zázemí vztahu, vstřícnost a lásku, ale připravte se na to, že váš partner bude dál praktikovat někdejší formy sebepoškozování nebo bude přes všechno, co pro něj děláte, občas vyhrožovat sebevraždou. Autodestruktivní chování není dobré podporovat. Není vhodné okamžitě všeho nechat a začít se o partnera starat, ale ani ho přehlížet nebo se na něho zlobit a označovat jeho chování za manipulaci a vydírání. Postupujte podle předem dojednaných pravidel. Zavolejte sanitku nebo jej odveďte na krizové centrum a trvejte na tom, že to děláte proto, že vám není jedno, jak se cítí, a chcete mít jistotu, že o něj bude postaráno. Zároveň mu dejte najevo, že kvůli jeho situaci nechcete nutně měnit všechny plány ani se cítit provinile za to, že je nezměníte. Řekněte například: „Měli jsme domluvenou schůzku s přáteli. Ty se na to evidentně necítíš, tak já ti zavolám pomoc a za přáteli půjdu sám.“

Také se připravte na to, že chvíli budete nejlepší partner či partnerka na světě a v následujícím okamžiku budete zavrženi. Dotyčná osoba bude očekávat, že se stejně tak vztahujete vy k ní. Bude po vás vyžadovat maximální oddanost a jakékoli výhrady bude vyhodnocovat tak, že ji nenávidíte nebo jí opovrhujete. Pro lidi s hraniční poruchou osobnosti je typické černobílé vidění. Stojí hodně úsilí přesvědčit je, že vztah může být funkční, i když v něm není úplně všechno ideální. A protože mají tito lidé nevalné mínění sami o sobě, nezapomínejte oceňovat všechno, čeho si na nich vážíte. Bude to potřeba opakovat opravdu mockrát, aby vám uvěřili.

Vztah s psychopatem 

Být ve vztahu s někým, kdo vykazuje psychopatické rysy, může být velmi nebezpečné. Jsou nespolehliví, myslí především na sebe a nebudou příliš váhat, aby zneužili jakékoli vaší slabosti. Takový člověk se o vás nedokáže zajímat víc než do té míry, do jaké to jemu samotnému přináší prospěch. Nečekejte, že vám bude věrný, a nebuďte překvapení, když vás obviní ze všech nepříjemností, které jeho chování ve vztahu způsobuje. Pravděpodobně na vás bude chtít hodit i zodpovědnost za problémy, které si nadrobil mimo váš vztah. Proto doporučuji se maximálně chránit. To obnáší oddělené účty, předjednanou pomoc přátel, bude-li to třeba, možnost alternativního bydlení, sdílíte-li s dotyčným byt. 

V určitých situacích není vyloučeno, že se budete muset obrátit i na policii. Nesnažte se jeho chování bagatelizovat nebo omlouvat. Trvejte na tom, aby důsledky za své jednání nesl sám a plnil závazky, které vám dal. Pečlivě si hlídejte hranice toho, co ještě jste ochotni pro něj udělat. Bude vás respektovat jenom tehdy, když pocítí, že jste silnější než on. Připravte se na to, že se může chovat i otevřeně agresivně, postavíte-li se mu do cesty. Když ale zjistí, že byste mohli chtít odejít, nejspíš otočí a bude zase tím šarmantním a okouzlujícím člověkem, kterého jste znali na začátku vztahu. Nenechte se ošálit sliby ani předstíranou lítostí. Psychopatovi není líto vás ani toho, že vám ublížil. On lituje sebe, že nedosáhl toho, co zamýšlel.

Vztah s narcistním člověkem

S narcistním člověkem to může být do značné míry podobné. Bude se vztekat vždycky, když ho budete chtít upozornit na to, že jeho potřeby nejsou pro všechny lidi kolem to nejdůležitější, nebo když mu nebudete prokazovat dostatek obdivu. Nečekejte, že se bude zajímat o vás. Bude spokojený, jen když bude středem pozornosti on. Když vy budete v něčem úspěšní, bude to bagatelizovat nebo znevažovat. Bude vyžadovat, abyste se mu v maximální míře přizpůsobili, ale neocení, když to uděláte. Ani kdybyste se pro něj rozkrájeli, nikdy to nebude dost. Pokud jste natolik submisivní, že vám vyhovuje, když váš život řídí někdo jiný, může to pro vás být v nějaké míře i příjemné. Ale nečekejte, že na vás někdy dojde řada. Nedojde. Pro takového partnera jste něčím, co snáší jen díky své velkorysosti. Pro vaši sebeúctu to může být velmi nezdravé. Je totiž možné, že kvůli soužití s ním uvěříte tomu, že jste vlastně bezcenní a že si nezasloužíte pozornost a respekt. Chcete-li s někým takovým vydržet, je proto nanejvýš důležité, abyste si jasně vymezili prostor pro sebe. Čas, kdy se budete věnovat svým koníčkům a svým známým. Nenechali se omezovat jeho nároky víc, než je nutné. Obrňte se proti jeho výpadům a vyděračským technikám. Bude donekonečna tvrdit, jak jste sobečtí, ničeho si nevážíte, neoceňujete, co všechno vám obětoval, a podobně. Bude žárlit na cokoli, čemu věnujete pozornost, i na vaši kočku. Nemá smysl nic namítat, odporovat, vysvětlovat ani se hádat. Narcistní partner či partnerka na vaše argumenty jednoduše přistoupit nemůže. Ohrozilo by to jeho či její křehkou duševní rovnováhu. Maximálně tím docílíte toho, že se urazí a bude vás trestat odmítáním komunikace s vámi. Můžete se pokusit udělat vaše soužití příjemnější tím, že mu budete empaticky naslouchat, přikyvovat, litovat jej, když si bude stěžovat. Nic se tím pravděpodobně nezmění, ale ušetříte si zbytečné nepříjemnosti. Chcete-li, můžete partnerovy narcistní sklony využít ve svůj prospěch. Když mu budete zadávat úkoly s tím, že něco takového zvládne pouze osoba s jeho schopnostmi, bude mít pravděpodobně problém takovou výzvu odmítnout. I tak ale doporučuji vymezit se jasně proti projevům, které jsou pro vás nepřijatelné. Může vám pomoci představa, že váš partner či partnerka je trochu jako malé dítě nebo jako puberťák, který se snadno urazí, řeknete-li mu něco, co nechce slyšet. V sebeobraně pak nejde daleko pro sprostá slova a urážlivé poznámky na vaši adresu. Neberte si to osobně, ale jasně mu sdělte, že máte-li spolu dál žít, takto se k vám chovat nesmí. 

Péči o partnera s poruchou osobnosti přenechte odborníkům

Nikdy nezapomeňte na to, že jste svobodný člověk a můžete se kdykoli rozhodnout, že už toho bylo dost. Můžete odejít. Svého hraničního partnera či partnerku se pokuste ubezpečit o tom, že neodcházíte proto, že je bezcenný nebo bezcenná, ale proto, že vám soužití s ním či s ní přestalo vyhovovat. V případě, že je váš partner psychopatická osobnost, bude rozchod vyžadovat důslednou přípravu a i poté se budete muset mít na pozoru. Budete muset chránit sebe, svoje děti, svůj majetek a nebude to snadné. Vykazuje-li partner narcistické rysy, budete muset ustát jeho depresivní propad, který jste „způsobili“, a nebuďte překvapení, když se nakonec dozvíte, že to byl on, kdo se rozhodl odejít. Ale i přes tyto komplikace upřednostněte, prosím, svůj vlastní život a svoje duševní zdraví. Péči o komplikované protějšky přenechte raději odborníkům. 

Olga Kunertová

Autorka je psychiatrička a psychoterapeutka, její hlavní oblastí zájmu jsou postmoderní přístupy v psychoterapii. Založila neziskovou organizaci PRO Gaudia, vede Gaudia centrum a Gaudia Institut a je členkou výboru České asociace pro psychoterapii. 

https://gaudia.cz

Repro: Archiv Martina Salajky