Tisíc dřepů nepomůže

Tenisová tragédie

Jeden tatínek malého tenisty s ním pravidelně hrával zápasy na domácím kurtu. Šlo o každotýdenní tradici, kterou společně udržovali i přes stále naplněnější tréninkový program mladého hráče. A nejinak tomu bylo i v posledních několika týdnech před „nejdůležitějším turnajem v roce“, jak utkání nazval tatínek. Něco se však tentokrát v jejich zvyklostech přece jen změnilo. Doposud totiž i díky své fyzické převaze otec jednoznačně výsledkově dominoval. Jednoznačněji už to ani nešlo – jeho syn ho nikdy v životě neporazil. V posledních dvou zápasech před důležitým turnajem však malý tenista konečně otce udolal. 

„Ty jo, nějak jsi zlepšil servis, to se nedá returnovat,“ komentoval tatínek, když si jeho syn připsal další přímý bod z podání. „Co se děje? Tohle bys normálně nevrátil!“ lamentoval nad prohranou dlouhou výměnou. A když si malý sportovec připsal finální vítězný úder, otec působil frustrovaně, ale zároveň z něj byla cítit notná dávka hrdosti. „Zasloužil sis to. Udělal jsi obrovský pokrok. Teď už jsi tenista s velkým T.“