Co vlastně učit?

Nedávno se mě kdosi ptal, co je dneska důležité učit. Ne snad že bych nevěděla, co je obsahem současných rámcově vzdělávacích plánů, ale dumala jsem o tom, co je pro budoucnost dnešních dětí vlastně podstatné. Co je máme učit?

Vnímám, že školství prošlo výraznou proměnou. Existuje řada alternativních metod vzdělávání, děti se na mnoha školách už konečně berou jako partneři, vymýšlejí se nové předměty a výukové metody.

Říci, že se nic nezměnilo, by bylo pokrytecké, což bych tedy nechtěla. Cítím, že školy se snaží, přesto ve vzduchu pořád visí otázka, co učit, aby to bylo přínosné pro generace dospívající ve dvacátém prvním století. 


Iniciační proces

Představa, že v životě se uplatníte hlavně prostřednictvím úspěšného absolvování škol, už sice dávno vzala za své, i tak je pobyt ve škole pro všechny stěžejním iniciačním procesem. Společnost si dnes cení jiných schopností než dobrých školních výsledků, přesto o tom stále vedeme diskusi.

Kromě toho si myslím, že některé školní předměty lidi začnou bavit mnohem víc až v dospělosti – kupříkladu dějepis nebo zeměpis. Přesněji řečeno, začne nás zajímat všechno, co nás nějakým způsobem osloví, k čemu dozrajeme.  

Lze ale s čistým svědomím říci, že mají mít tyto předměty pozdního zájmu místo i ve školní výuce? Neměl by se v době dospívání víc klást důraz na emoce, zvládání nároků okolí, schopnost překonávat překážky? Je pro dospívající zásadnější znalost penzijního připojištění, což nabízí populární předmět finanční gramotnost, nebo je to sexuální výchova, která je jejich věku stoprocentně bližší?

Placená zóna

Jitka Neradová