Jen ať čtou, jen ať proboha čtou – a je vlastně jedno co. Takto uvažují mnozí kantoři i rodiče ve snaze přitáhnout dnešní mobilovou generaci ke knize. Zvláště se strachují o teenagery, kteří již odrostli pohádkám, ale ještě nedozráli k beletrii pro dospělé.
Nakladatelé pro ně vymysleli žánr young adult – a hle, ono se to chytlo. Romány pro náctileté sice stojí trochu stranou, literární kritika je přehlíží, ale zato vycházejí ve velkých nákladech a jsou čteny zejména dívkami. Wikipedia praví, že zápletky podobných příběhů „se točí kolem dospívání a zážitků s tím spojených“. Co to znamená v praxi? Viz román Abbi Glinesová Hranice nevinnosti: „Rushovo tělo nalehlo na moje a mezi nohy se mi tiskl jeho tvrdý penis... Postavit ho Rushovi není nijak zázračný výkon... Sklopil hlavu a vtáhl mi bradavku do úst. Silně ji sál a mně tím mezi nohama spustil explozi... Pak vtáhl do úst můj naběhlý klitoris a vyslal mě k obloze.“ A tak pořád dokola. Z hlediska zdravovědy jistě osvěta. Z hlediska literatury pornografická slátanina. Nic víc, nic míň. A hlavně že čtou...