Ego-stavy, OK postoje, komunikační hry. Propracované teorie Erica Berneho či Thomase Harrise na první pohled nemají ve filmu místo. Při bližším zkoumání však zjistíme, že společenské hry spojené s plněním rolí jsou nejen typické pro filmové postavy, ale jsou spjaté se samou podstatou média.
Herci pouhým vykonáváním své profese zhmotňují to, co všichni známe z každodenního života, ačkoli od toho obvykle odvracíme zrak: během dne opakovaně vstupujeme do řady rolí, z nichž později zase vystupujeme; a to nejčastěji proto, abychom mohli vklouznout do role jiné. S každou touto rolí se pojí určitá očekávání, preferované způsoby chování a (řečeno Berneho terminologií) hraní her podle předem daných scénářů. Všichni hrajeme divadlo, chtělo by se říct společně s Ervingem Goffmanem – a je bezesporu fascinující, že navzdory obrovskému množství změn, jimiž globální společnost za poslední půlstoletí prošla, jsou myšlenky těchto pronikavých psychologů a sociologů stále aktuální.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.