Psychoterapie jako způsob života a péče o svět

Hned v úvodu charakterizuje Thomas Moore psychoterapii velmi široce; ta se v jeho pojetí neomezuje výhradně na dění v rámci terapeutických sezení, ale může být přítomná vlastně v jakémkoli vztahu a celém životě. Být terapeutem nutně neznamená vykonávat psychoterapii jako povolání, ale zaujmout k druhým a ke světu naslouchající, pečující postoj. K tomu lze dospět prostřednictvím sebepoznání. Takovou terapii může provádět kdokoli, nejen odborník, protože péče o duši, jejímž základem je přátelství a jež představuje spíše životní postoj než profesionální aktivitu, může probíhat kdekoli. 

Dalším specifickým rysem Moorova přístupu je, že navazuje vedle jungovské a archetypové psychologie i na tradiční platónskou péči o duši; a jeho psychoterapeutický postoj sice není explicitně náboženský, ale nezapře jeho celoživotní zájem o spiritualitu – ostatně Moore strávil v mládí dvanáct let v řeholní komunitě. Svou spisovatelskou činností se mimo jiné snaží vyrovnat deficit profesionálních psychologů, kteří podle jeho názoru mívají jen malé znalosti nejen hlubinné psychologie, ale i filozofie a náboženských či spirituálních tradic. 

Psychoterapii Moore bere v jistém smyslu jako životní styl, jehož kořeny tkví v daleké minulosti naší kultury; jde o terapeutický způsob života, celkový postoj charakterizovaný péčí a nasloucháním, jenž je určen pro všechny, a dokonce má proměňovat společnost. V následujících pěti částech knihy autor čtenáře provází krajinou psychoterapie, kterou se sice nesnaží zevrubně zmapovat, nabízí však její celkový přehled.