Můžeme komunikovat zdravě, efektivně, ale i manipulovat. O tom, jak pomáhá autentický jazyk bez termínů a floskulí, proč se naučit naslouchat i o domnělé univerzalitě vyjadřovaných emocí hovoří profesor ZBYNĚK VYBÍRAL.
Jak byste charakterizoval transakční analýzu?
Jde o psychoterapeutickou školu z poloviny minulého století s hlubokými kořeny v psychoanalýze, od níž se od samého počátku snažila radikálně odlišit. Zakladatel Eric Berne chtěl být vůči veřejnosti otevřenější, než byla psychoanalýza, chtěl být srozumitelný, názorný, možná i vtipný. Zároveň byl, myslím si, mírně dogmatický. Berne transakční analýze věnoval posledních patnáct let svého života a psychiatrické praxe. Souběžně s Bernem začali od roku 1966 rozvíjet Robert a Mary Gouldingovi takzvanou redecision therapy, která na transakční analýzu navazovala. Jejich seznam „zaklínacích formulek“, až téměř „smrtelných ortelů“, které člověk „schytá“ v dětství, považuji za nesmírně přínosnou teorii osobnostního vývoje včetně vývoje patologického.
K čemu transakční analýza slouží? V jakých případech se používá?
Transakční analýza se používá k něčemu, co bychom mohli označit jako terapeutická nebo poradenská edukace klienta. Může to být velmi didaktická metoda, jasná, srozumitelná, přinášející úlevu plynoucí z rozpoznání zdrojů těžkostí. Klientovi vysvětluje, do jakých transakcí s druhými vstupuje, jaké transakce jsou pro něj zátěžové nebo rizikové, jaké plodí problémy. Je vhodná pro práci jak se stacionárními pacienty, tak se zdravými lidmi. Přínosem Erica Berneho byla systematizace her, přínosem Gouldingových seznam závažných „proklínajících výroků“, přínosem Stephena Karpmana tematizace takzvaného dramatického trojúhelníku atd.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.