„Musíš jim ukázat různé cesty,“ říkávala moje první paní ředitelka, když jsem si zoufala z protočených očí osmáků v Národní galerii. Ani v jiných galeriích či na výtvarných dílnách, jak se tehdy říkalo workshopům, to nebylo lepší. Zdálo se, že výtvarné umění děti prostě nebavilo.

Pak přišly do školství jiné módní trendy, hodně populární se stala finanční gramotnost. Snad šlo v zárodku o ušlechtilou myšlenku, aby děti uměly hospodařit a v dospělosti se nestávaly obětí podvodníků či tzv. šmejdů. Při výkladu o hypotékách, dluhových pastech či penzijním připojištění se však osmáci tvářili jako ti někdejší studenti před obrazy Gustava Klimta. 

Dnes je zase trendy informatika, tak uvidíme, jaký přinese efekt do budoucna. Osobně bych chtěla zůstat u komparace finanční gramotnosti a umění, tedy věcí dost nesrovnatelných, takže jde spíš o jakousi symboliku. Přemítání nad tím, co může být ve škole přínosem a co ne.


Okouzlit slečnu

Moji snahu o kulturní osvětu žáků postavil do jiného světla student, který mě pár let po maturitě náhodně potkal. Byl jedním z těch, co kdysi v galerii protáčeli oči, a teď mi nadšeně vykládal, jak dokázal okouzlit svou novou slečnu  znalostmi obrazů a výtvarníků. „Děkuji vám, sám bych tehdy do galerie nešel ani za nic. Teď jsem za to strašně rád.“ S úsměvem se rozloučil a upaloval za svou láskou. 

Potěšil mě, o tom žádná. A zároveň přispěl svou troškou do mlýna v debatě o tom, co je ve škole důležité a inspirativní. Nutno podotknout, že jde o debatu domácí, nikoli na úrovni novinářské, či dokonce ministerské. Prostě takové nedělní zamyšlení. 


Placená zóna

Jitka Neradová