Haptická zkušenost

V prvních dvou stoletích po Kristu byla vlivným myšlenkovým proudem gnóze. Tato nábožensko-filozofická dualistická nauka opírající se o novoplatonismus byla známá svým odporem k hmotnému světu, který pokládala za nižší, negativní princip. Podle ní byla lidská duše uvězněna ve hmotě lidského těla. Carl Gustav Jung viděl v gnostické cestě k poznání – hledání jiskry božské existence v sobě – paralelu k individuačnímu procesu. Když své pacienty vedl v rámci terapeutické práce k tvůrčí aktivitě, očekával, že skryté nevědomé obsahy se stanou postižitelnějšími a usnadní se tím jejich rozumové pochopení. Mělo se tím zabránit nebezpečnému odštěpení nevědomých procesů od vědomí.