Dotýkat se nejen slovy

Dynamika života a partnerských vztahů někdy připomíná prosluněné prázdninové dny a jindy horskou dráhu. Stejně jako se měníme my sami, měníme se i ve vztazích. Samozřejmě existují optimisté a pesimisté. Tak je to v pořádku. Život i svět jsou takto v harmonii. Avšak pokud chceme například sdílet něco pozitivního jako úspěch, pochvalu nebo radost, ale dočkáme se jen negativních poznámek, soužití to může narušit. Komentáře našich nejbližších nám mohou radost zkazit. Mohou nás naštvat. A k naštvání se občas přidá i smutek nebo bezradnost. Pak je potřeba zamyslet se nad tím, jak vylepšit komunikaci. Jak vyjádřit to, co potřebujeme, jak si říct o to, co chceme. 

Komunikace jako záchrana 

Inspirací může být strategie DEAR MAN, která vychází z dialekticko-behaviorální terapie založené americkou psycholožkou Marshou Linehan. DEAR MAN je jedna z dovedností, která pomáhá klinické populaci budovat život. Pomoci však může i neklinické populaci. Anglická zkratka DEAR vyjadřuje čtyři hlavní kroky: describe, express, assert, reinforce. Tedy popsat skutečnost, vyjádřit emoce, požádat druhou stranu o to, co potřebujeme, a posílit šanci, že věc, o niž žádáme, dostaneme. Formulace žádosti pomocí dovednosti DEAR MAN může být náročnější v rodinném prostředí, protože tam nás mohou ovlivňovat intenzivní emoce. Na druhou stranu to neznamená, že bychom žádat nemohli nebo že bychom o stejnou věc nemohli žádat opakovaně, abychom zvýšili pravděpodobnost úspěchu. 

Může se jednat o situaci, kdy probíhá komunikace mezi ženou a mužem, mezi matkou a otcem. Manželku štve manželova negativita a kritičnost. Je proto smutná a odevzdaná a ztrácí chuť s manželem komunikovat. Může tak zvolit následující postup.

První krok – popis 

Jaká jsou fakta, jaká je skutečnost? Popište aktuální stav. Buďte konkrétní. Například: „Za poslední měsíc jsem se s tebou třikrát bavila o tom, jakou mám radost z pochvaly syna, z knihy, z přístupu našich sousedů.“ 

Druhý krok – vyjádření emocí

Jak se v dané situaci cítíte? Nepředpokládejte, že druhá osoba to ví. „Když ses k tomu vyjadřoval, jak říkáš, z realistického pohledu, tak mi to bralo radost a začala jsem být naštvaná a smutná. Začala jsem si uvědomovat, že ztrácím chuť s tebou sdílet věci, které mě těší. Je mi to líto, protože sdílet věci s tebou chci.“

Třetí krok – žádost

Prosaďte to, co chcete, nebo naopak nechcete. Ostatní vám názor z čela nepřečtou. „Byla bych opravdu ráda, kdyby ses zkusil z podobných věcí těšit se mnou, anebo alespoň nereagoval způsobem, který mě o radost připraví.“

Čtvrtý krok – posílení 

Řekněte, co z toho bude druhá strana mít, když vám poskytne, co chcete nebo potřebujete. „Opravdu by mi pomohlo, kdyby ses o to pokusil. Budu mít pak větší radost, nebude mezi námi napětí a budeme společně trávit kvalitnější čas.“ Nezapomeňte pak zmíněné posilující chování dodržet.

Všímavost, sebejistota, vyjednávání

Druhá část anglické zkratky – MAN – znamená mindfully, appear confident, negotiate. Tedy všímat si reakcí druhé strany, být při projevu sebejistý a také vyjednávat. 

Je dobré vnímat, jak druhý člověk reaguje. Pokud máte pocit, že vás nepochopil nebo vás odmítl, nenechte se ovládnout emocemi, na jeho argumentaci nereagujte a svou žádost jednoduše zopakujte. Jako gramofonová deska. Dále je vhodné mluvit sebejistě, vyhýbat se výrazům jako „nevím“ nebo „není mi to jasné“. Zároveň se snažte vyjednávat, dospět ke kompromisu. To může vypadat i tak, že řeknete: „Slyším, co říkáš, pojďme se o tom pobavit za týden. Taky o tom ještě popřemýšlím.“

Síla doteku

Neverbální komunikace je prostředek, jímž druhým lidem předáváme zprávy beze slov. Existuje řada důležitých kanálů řeči těla, včetně výrazů obličeje, gest či pohybů očí, které lze k vyjádření složitých zpráv použít. Jedním z významných a často přehlížených způsobů je dotek. Říká se, že není nic léčivějšího než právě lidský dotek. Mohli bychom však také říct, že není nic bolestivějšího či více traumatizujícího než dotek, který je nevyžádaný, násilný. Potřeba doteku je jednou z potřeb nejzákladnějších, prvotních. Z vývojového hlediska nemůžeme jako kojenci bez doteku přežít. Kontakt kůže na kůži již během první hodiny po porodu pomáhá regulovat teplotu novorozenců, srdeční frekvenci i dýchání a zmírňuje pláč. Dotek také zvyšuje hladinu hormonů navozujících relaxaci matek a napomáhá uvolňování oxytocinu. Deprivace a nedostatek doteku nejen v dětství souvisí s negativními zdravotními následky, jako je úzkost, deprese a poruchy imunitního systému.

Nesexuální dotek přináší štěstí, mír a fyzické zdraví. Je to nutnost, která je v naší ultraindividualistické kultuře často ignorována. Potřebujeme se nejen líbat a mazlit, ale i objímat, držet se za ruce, dívat se někomu hluboce do očí. Když se vzájemně dotýkáme, zůstáváme vitální. Potvrzení a uznání našich fyzických potřeb je zásadní.

Řešit deprivaci doteku lze masážní terapií, domácími mazlíčky i zátěžovými přikrývkami, které váží několik kilogramů a mohou nám dodávat pocit bezpečí. Zároveň, pokud nám v partnerském vztahu nesexuální dotek zůstal skrytý, můžeme jej pomalu zahrnovat, ať už se jedná o držení kolem ramen, položení si hlavy na rameno nebo držení se za ruce.

Přestože je potřeba lidského doteku nesmírná, je důležité zdůraznit nutnost souhlasu všech zúčastněných. Toto pravidlo se vztahuje zejména na děti, které se učí, jak je důležité rozpoznávat svou sféru soukromí. 

Adam Táborský

Autor je psycholog a psychoterapeut. Pracuje v Psychiatrické nemocnici Bohnice a v Psychosomatické klinice Tulsia. Založil projekt Terapie mezi stromy. 

https://www.terapiemezistromy.cz

Foto: Archiv Pavla Čecha