Anketa o zlých učitelských snech

„Vcházím do třídy na hodinu cizího jazyka půlené třídy a zjišťuju, že nemám půlenou třídu, ale spojené dohromady dokonce dvě třídy. Žáci sedí po dvou na židličce. A vzadu u stěny tři inspektoři.“

„Vrací se mi sen, ve kterém před celou třídou zkouším sám sebe. Sedím za katedrou, ale zároveň vím, že student u tabule jsem taky já. Přemýšlím, jakou otázku bych si měl položit, aby nebyla příliš těžká, abych na ni věděl odpověď, a přitom aby nebyla příliš lehká, aby si studenti nemysleli, že si nadržuju. Vždycky odpovídám správně, ale nikdy ne natolik uspokojivě, aby zkoušení mohlo být ukončeno. Studenti v lavicích se postupně začnou měnit v uklízečky. Vytírají podlahu. Ta se změní v kluziště, smetáky vypadají jako hokejky. Nevím už, na co bych se sám sebe zeptal, tak oba mlčíme a čekáme, až zaječí sirény a skončí hokejová třetina.“

„Je mi 86 let a v důchodu už jsem čtvrt století. Nicméně tahle noční můra mě navštěvuje skoro denně. Přijdu do školy. Rozhlídnu se po chodbě a najednou zjistím, že nemám kalhoty. Vzbudím se s hroznou úzkostí, jsou tak čtyři ráno. Po nějakém čase usnu, jen abych zjistil, že jsem přišel do školy přesně v 9.00. Zvonilo v 8.55. Před mým kabinetem už stojí ředitel a významně se dívá na hodinky.“

„Zdává se mi, že mám jít učit. Ta třída strašně řve, ale já ji nemohu ve škole najít… Procházím všude, nahlížím do tříd, ale kam se podívám, tam učitelé jsou. Jdu až na půdu, nikde nejsou, jen řvou… Slyším ten křik, který značí, že s třídou není učitel, a děsím se, že zase budu ředitelem napomínána, jak to, že jsem neučila…“