Je leden, což rozhodně není měsíc knihy, spíš rovnou naopak, takže tipy na to, co kde komu brožovaného či vázaného koupit, můžou vypadat trochu nepřípadně. Ale jenom vypadat. Co když to Ježíšek o Vánocích nevybral správně a pod stromeček snesl úplně jinou knihu, než o kterou si malý anebo větší čtenář napsal? Anebo to popletl úplně a místo knížky nadělil třeba „bednu pro masožravce“ nebo „bednu plnou sladkostí“ – jakkoli s tím nejlepším možným páčidlem?
Kde začít jinde než u Davida Walliamse, největší hvězdy globálního knižního provozu pro děti a mládež poslední dekády. Předloni mu bylo padesát a zhruba padesát je taky jazyků, do nichž jsou ty desítky a desítky jeho knížek přeloženy. V češtině jich má díky nakladatelství Argo a překladatelce Veronice Volhejnové minimálně dvacet. A není to žádné chemicky rychlené psaní, Walliams umí. A možná i víc než Roald Dahl, s nímž ho porůznu srovnávají.
Pochopení pro běsy
David Walliams píše na hraně vizuální poezie: v jeho knížkách poletují citoslovce přes celé stránky, a možná ještě dál. Umí to s komikou na všech úrovních. Je funkčně expresivní, hlavně pokud jde o sprosťárny a nechuťárny jako holuby z nosu nebo prdění. Je příběhový, respektive dějově příběhový, respektive dynamicky dějově příběhový.
A hlavně: vždycky je v jeho psaní něco víc – pochopení. Pro hendikep, ať na těle, nebo na duchu; pro stáří, kterému zbývá už jenom smrt; pro neúplnou rodinu a všecky ty děsy a běsy, které se propisují přes ten rozvrat do dětských jednotek; pro fatálně pochroumanou planetu i hmotnou bídu a nouzi; pro revoltu proti samolibým a ničemným (pseudo)autoritám, ať se berou kdykoli kdekoli odkudkoli; pro čirou radost z dobrodružství a ze hry, z objevování tajemných meandrů velkého světa. Takže po jakých značkách aktuálně jít? Třeba Bestie z Buckinghamského paláce, Nejhorší rodiče na světě, Operace Banány nebo Babička drsňačka znovu v akci.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.