Proti paměťové lenosti

Bezbřehá víra v digitalizaci hraničí s fanatismem. Pokud vám toto tvrzení připadá přehnané, pozorně poslouchejte děti a vnoučata. Cožpak jste od nich nikdy neslyšeli, že mnohé poznatky není nutné postaru vtloukat do hlavy, když si je mohou jednoduše najít na internetu? Staré dobré učení je přežitek. Jaképak biflování. To patří do starého světa. Stačí se jen připojit, napsat požadavek do vyhledávače a počkat si, co mi nabídne nejvěrnější pomocník. Před monitorem počítače nebo s chytrým telefonem v ruce se to dá hravě zvládnout. 

Žalozpěv za vypravěče anekdot                

Už je to tak. Nový člověk dneška a blízké budoucnosti nespoléhá na informace spolehlivě uložené ve vlastní paměti. Je přesvědčený, že si vše podstatné a potřebné dokáže vyhledat. V některých případech mu na to stačí jen několik vteřin. Pozor, je nutné zvednout varovný prst i hlas, v extrému to totiž znamená, že bez připojení k síti je hlava docela prázdná a paměť zoufale netrénovaná. 

Čerpání encyklopedických informací a jejich uchovávání v hlavě je mnohými považováno skoro za úchylku. Někdo by možná doplnil, že je to synonymum tuposti a zvláštní formy otroctví. Nelze se divit, že většina pasažérů vzdělávacího systému jede v opačném pruhu. Ohánějí se moderním přístupem, který zesměšňuje jakékoliv šprtání, a zároveň nedomyslí některé důsledky. Zmíněná progresivita totiž snižuje výskyt zábavných jedinců, kteří vždy patřili ke svěžím vánkům společenských setkání.