Prvotní problém tkví v některých učitelích, kteří jisté výrazy či fráze vyslovují nepřesně, nebo dokonce chybně – o přízvuku nebo intonaci nemluvě. Žáci si pak osvojují špatnou výslovnost, která se v pozdějším věku obtížně odbourává. Další problém spočívá v zápisu výslovnosti. 

Způsoby zápisu

Výslovnost je nejčastěji zapisována českými písmeny. Například u slova škola (school) vypadá zápis výslovnosti takto: /skůl/. Další variantou jsou fonetické znaky. Angličtina má své specifické fonetické znaky, které musí žáci ovšem znát, jinak je to naprosto k ničemu. Správný fonetický zápis slova škola: /skuːl/.

Někteří učitelé však výslovnost nezapisují a neučí. Věří, že alfou i omegou je psaná forma jazyka a že žáci se výslovnost tak nějak doučí sami. Někteří ano, to nelze popírat. Pak je tady ale skupina dětí, která nemá jak a kde se výslovnost naučit nebo se ji naučí špatně. Rovněž existují pedagogové, kteří nechávají zápis výslovnosti na dětech. Ve slovníčcích pak najdete různé mixy písmen a znaků, kterým většinou nikdo nerozumí.