Před prvním mejdanem

Zavřete oči… Bývaly časy, kdy nedospělí pokušitelé vnikali do zahrad nových zážitků vybaveni levným ovocným vínem a cigaretami bez filtru. Tak se chovali starší žáci nebo mladší dorostenci před čtyřmi desítkami let. Výpravy s cílem nahlédnout do světa dospělých se neobešly bez následků. Bolesti hlavy a žaludeční nevolnosti byly příjemnější než výchovné pohlavky při nečekaných setkáních s otcem či matkou. Mnozí pamětníci by dnes potvrdili, že s odstupem času se podobné situace jeví jako situační humor pro rodinné vyprávěnky.  

Ve stopách Š+G

Zkušenost experimentujících školáků je zachycena v nesmrtelné povídce Můj první mejdan, kterou sepsali Jiří Grossmann a Miloslav Šimek. Klasické dílo snadno přístupné v knihovnách i na internetu nejen pobaví, ale snad i poslouží k otevření tématu, před nímž se nevyplácí utíkat. Touha po zdánlivě nedosažitelném ovoci totiž nemizí. Je součástí vývoje člověka. A kdo tvrdí opak, bude nejspíš jednoho dne překvapen.

Ve zmiňované povídce Š+G figurují deváťáci na konci školního roku. Nemělo by nám uniknout, že výběr místa konání fiktivního dýchánku usnadnili rodiče předsedy třídy Vavříka. Oba měli v den dé noční směnu. Vstupenkou na mejdan byl příspěvek na alkohol, tedy „chlast“. Účastníci se doma vymluvili, že jdou na doučovací kroužek, což bylo podezřelé, jelikož bujaré setkání začínalo v neděli večer. Podle vypravěče Bédi hrála podstatnou roli hudba – souběžně se linula z magnetofonu, gramofonu, rádia a do toho hrál hostitel na kytaru. Součástí zábavy byl také divoký tanec. Největší atrakcí se ovšem stal striptýz v podání spolužačky Květy. Uvolněnost končí až ve chvíli, kdy se vrací organizátorův otec a většina účastníků rychle mizí.