Prďolové s plynovou maskou

Ona mi to říkala. Stařičká psychoanalytička mi to říkala, že potkala sotva tři lidi, kteří si vybavují vzpomínky z prvního roku věku. A ať s tím nikde nemachruju, že mi to nikdo stejně neuvěří. Pravda je taková, že si souvisle pamatuju svět od chvíle, kdy jsem zvedla hlavu. Snad za to může čpavek, že jsem se tak brzy probrala k vědomí sebe. Víte, takový ten čpavek, co se dává lidem pod nos, aby se probrali, když omdlí. A čpavku, toho jsme v Mostě měli dost. Plné nebe. 

Ve stínu chemičky

Den ve školce ve Fibichově ulici začínáme rozcvičkou. Soudružky učitelky rozdají plynové masky s choboty a rozpálí v rozích tělocvičny horská slunce. Chodíme do kolečka ve cvičkách, v bílých tílkách, v modrých trenýrkách se škrtivou gumou a předstíráme, že jsme tu čápi, tu slůňata. Horská slunce jsou prý zdravá, vyrábějí ozón a pěkně nás ozáří, zatímco si zvykáme na masky.