Svoboda na cestách

Psaní tohoto příspěvku mě zastihlo na třítýdenní cestě s rodinou po španělské Andalusii. Vznikl nápad tuto zkušenost sdílet se čtenáři Psychologie dnes, zejména proto, že výlety tohoto typu bývají určitým restartem. Patřím mezi milovníky takzvaných roadtripů, při nichž se člověk nepřenáší jen z jednoho místa na druhé a pak zase zpět. Roadtrip je svoboda v pohybu a blízký kontakt s okolím bez pohodlí, které skýtá ubytovací zařízení. V našem případě jsme jezdili v zapůjčeném vozidle, které bylo dostatečně velké na to, abychom v něm přespali v pěti lidech a převezli vše potřebné včetně věcí na vaření. Prostor byl samozřejmě těsný, ale to byl vlastně účel.

Záměrem totiž nebylo jen poznávat nová místa. Chtěli jsme se alespoň na čas vymanit ze zajetých stereotypů a občerstvit se daleko od domova, kde se mnohdy sobě i jeden druhému ztrácíme v nárocích a povinnostech. Znovu se propojit se sebou, mezi sebou, ale také s tím, co je kolem nás a není překryto slepotou samozřejmosti. Chtěli jsme dospívajícím dětem ukázat jiný a přitom reálný (ne virtuální) způsob života a dopřát si blahodárnost slunečních paprsků v měsících, kdy v našich krajích vládne zima a zatažená obloha. A všechny tyto očekávané i neočekávané vlivy na sebe nechat působit, ať to dělá, co umí. Něco zajímavého vždycky vznikne.