Husákova vnoučata

Na středních školách nejsou místa. Mluví se o tom v poslední době často. Ano. Ví se to dávno. Řeší se to až nyní. Ale ty děti nespadly z nebe. Silné ročníky jsou tu už od mateřské školy. Tedy dobrých patnáct let na rozlousknutí oříšku. Nestalo se nic.

Mohli by to potvrdit loňští adepti středoškolského studia. Už tehdy byl dost problém. Zoufali si studenti i jejich rodiče. Co dělat, když se na žádnou vybranou školu nedostanu? Jejich zkušenost zůstala nevyužitá. Letos půjde zjevně o opakování. Ve větším.


Mít maduridu

Největší zájem je o gymnázia. Mohlo by se proto zdát, že touha po vzdělání u nás utěšeně roste. Ale jádro pudla bude asi někde jinde. V nějakém současném módním trendu, že všichni patrně musí projít všeobecným vzdělávacím cyklem. Mít onu pověstnou „maduridu“.  Jen je to celé jaksi předimenzované. 

Existují přeci i jiné typy středních škol. Zajímavá by měla být i učiliště. Zejména proto, že pořekadlo o zlatém řemeslném dně nabývá na aktuálnosti. I když adeptům středoškolského vzdělávání zrovna pořekadla a přísloví činí obrovské potíže. Dokonce takové, že angažovaná část rodičovské veřejnosti volá po zrušení tohoto úkolu. Cituji jejich argumenty: „K čemu jsou, proboha, dneska dětem nějaká pořekadla? Zvlášť když je ty děti neumí a nerozumí jim?“ 



Placená zóna

Jitka Neradová