Když se tříští křehké světy

V České republice si každý rok vezme život přes 1200 lidí. Znamená to, že každý den zemřou vlastní rukou tři až čtyři z nás. Zvláště alarmující je pak skutečnost, že sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí u mladých lidí ve věku 15-24 let.

Za strohými statistikami se ovšem skrývají konkrétní lidské osudy, nezodpovězené otázky a bolest pozůstalých – říká v úvodu publikace s poněkud paradoxním názvem Sebevražda... a jak dál?! editorka Alena Scheinostová. První z řady publicisticky laděných sešitů je totiž určen především pozůstalým po těch, kteří si vzali život.


Status quo

Příběhy lidí, co se o sebevraždu pokusili, i reflexe pozůstalých se tu mísí s názory odborníků. Nás zajímá toto téma především ve spojitosti s dětmi a mladými lidmi. 

„U dětí do patnácti let je dokonaná sebevražda poměrně vzácná, podle statistik je jich u nás ročně do deseti. Stejně jako v dospělé populaci pak mezi dokonanými sebevraždami převažují chlapci nad dívkami, a to zhruba v poměru čtyři až pět ku jedné. V posledních letech už se nicméně několikrát stalo, že převážila děvčata nad chlapci. Zatím nevíme, zda se tu ukazuje určitý trend, je ale fakt, že v poslední době je více dívek než chlapců i mezi pacienty dětských psychiatrických oddělení. Naším typickým pacientem je aktuálně dívka, která se sebepoškozuje a má sebevražedné tendence nebo se o sebevraždu pokusila,“ říká dětský psychiatr Jiří Koutek. 

Placená zóna

Jiří Lacman