Na břehu moře života

Strand svým umístěním přímo vybízí ke zpomalení, ponoření se do sebe a vnímání síly okolní přírody – velikého hlubokého jezera a přilehlého lesa plného letitých stromů, kořeny protkaných stezek a žulových balvanů. I název domu, odkaz na báseň slavného finského básníka Johana Ludviga Runeberga Maamme (Naše země), „kde moře života poskytlo nám břeh“, vyvolává představu bezpečného útočiště pro člověka zkrušeného neustálým zmítáním ve vlnách života. Po „vyvržení na břeh“ u Strandu nám chvíli trvá, než se zbavíme balastu každodenní hektičnosti a začneme vnímat ničím neusměrňované, pomalé, ale nezastavitelné tempo věčného proudu existence. Když se na něj však konečně naladíme, je to jedinečný zážitek, který je vhodné si dopřávat i na jiných místech ve větší či menší míře co nejčastěji, jakmile to jen trochu jde.

Opomenuté ženy

Ellen Key (1849–1926) stála u zrodu švédského ženského hnutí a byla jednou ze zakladatelek sdružení Tolfterna (tolv znamená švédsky dvanáct), jehož cílem bylo poskytnout chudým pracujícím ženám z nižších společenských vrstev přístup k umění a ke vzdělávání v přátelské, uvolněné atmosféře. Každá iniciátorka měla na starosti jednu skupinu, jejich pravidelné schůzky byly věnované přednáškám na různá témata, hudbě či literatuře a pořádaly se i výlety na zajímavá místa v okolí Stockholmu.

Schůzky probíhaly po několik desetiletí a činnost sdružení byla postupně utlumována, jak stárly a umíraly jeho zakladatelky. Ellen Key se však této myšlenky vzájemného inspirování žen z různých skupin společnosti nikdy nevzdala a v závěti mimo jiné stanovila, že k jejímu dalšímu uskutečňování bude po její smrti sloužit její dům.

Jak vila Strand vznikla

Ellen Key pocházela ze šlechtické rodiny a dětství strávila v zámečku Sundsholm v západním Švédsku, obklopeném idylickou krajinou. Když jí bylo asi patnáct let, rodina vinou otcových neprozíravých investic zchudla a Ellen se od té doby musela živit jako učitelka v dívčí škole. Později se věnovala publicistické a přednáškové činnosti a literární kritice. Její přednášky díky jejímu řečnickému nadání a palčivým tématům, zaměřeným zejména na roli ženy v tehdejší společnosti a na osvícenější výchovu nové generace dětí, získaly značnou proslulost, jež však skončila rozkolem s hlavním proudem švédského ženského hnutí, které se nedokázalo vyrovnat s Elleniným názorem, že manželský svazek, který není uzavřen na základě vzájemné lásky, je nemorální. Za upřednostňování nestvrzených, avšak láskyplných svazků mužů a žen si vysloužila přezdívku „apoštolka nemravnosti“ a útoky proti ní eskalovaly natolik, že se na přelomu devatenáctého a dvacátého století rozhodla odjet do Evropy. Tam byly její myšlenky k jejímu velkému údivu přijímány mnohem otevřeněji a díky knize Století dítěte (1900, český výbor 2022), kterou sepsala na základě svých přednášek o ženské otázce a o výchově, zde byla považována za celebritu a zvána do velkých měst střední i západní Evropy, aby tu přednášela. Z prostředků, které takto získala, si později nechala postavit dům svých snů, který nazvala Strand – Břeh.

Splněný sen

Ellen Key musela vzhledem k nepříznivé finanční situaci po velkou část života přebývat v pronajatých bytech a pokračovala v tom i později, během svých cest po Evropě. O to více snila o tom, že jednoho dne bude moci opět žít mezi vlastními čtyřmi stěnami. Vedla si dokonce zvláštní deník věnovaný budoucímu domu, album, jež postupně zaplňovala nápady a inspirativními obrázky, které chtěla využít při zařizování. Album nazvané „Praktické věci pro dům a zahradu shromažďované po více let“ si je i dnes možné prohlédnout v digitalizované podobě. Najdeme v něm nápady na tvary schodišť, uspořádání zahrady, návrhy rozmístění nábytku, vhodné druhy květin i fotografii nejhezčího psa. V době, kdy Ellen na svých cestách album vytvářela, jistě netušila, že zisk z prodejů její knihy přeložené do jiných jazyků jí umožní vilu skutečně postavit.

Krása pro všechny

Dalším významným zdrojem při vzniku Strandu byly úvahy o prostém, levném, avšak krásném a inspirujícím zařízení pro nemajetné rodiny, které Ellen Key shrnula v brožurce Krása pro všechny (1899). Vychází v ní z myšlenek britského hnutí Arts and Crafts, například Johna Ruskina či Williama Morrise, velký důraz klade na nekomplikovanou krásu severského lidového umění a užitkových předmětů a využívá i studii o barvách od jednoho ze svých nejoblíbenějších autorů J. W. von Goetheho. Představu o ideálním obydlí, které by mělo být prosté, světlé, vzdušné, vyzdobené materiály v komplementárních barevných odstínech a kvalitními uměleckými díly, byť jen reprodukovanými, a bez výčitek kombinovat staletími osvědčený nábytkový design s jednotlivými kusy, které mají pro obyvatele citovou hodnotu, bezezbytku naplňuje i zařízení a atmosféra Strandu. Ellen Key zde také ve všech místnostech bez výjimky uplatnila své známé tvrzení, že v každém pokoji by měla být „knihovnička, psací stolek a svazek čerstvých květin“.

Téměř zenová svatyně

Stavba Strandu byla zahájena roku 1910 a dokončena za dva roky. Pozemek byl zakoupen na královské doporučení „prince-malíře“ Eugena, který se v okolí věnoval krajinomalbě. Ellen Key se ubytovala ve vesničce na protější straně zálivu, odkud sledovala postup prací, a denně chodila dohlížet na stavbu, kterou vyprojektoval na základě zmíněného alba její švagr. Mnoha představ inspirovaných italskými sídly se musela vzhledem ke skalnatému terénu a drsnějšímu klimatu vzdát, ale výsledek, secesní vila s prvky skandinávského šlechtického zámečku i vily na Capri, je přesto uchvacující. Dům se stal počátkem dvacátého století centrem setkávání skandinávské inteligence – spisovatelů, výtvarníků i radikálních politiků. V přízemí se nacházejí společenské místnosti, knihovna a obývací pokoj s nezbytným krbem, pokojík pro služku a na svou dobu velmi moderně vybavená kuchyně. V patře, kam se vychází po replice dřevěného spirálovitého schodiště z výmarské knihovny vévodkyně Anny Amálie, je Ellenina ložnice, pracovna, kde se několik hodin denně věnovala korespondenci, a dva pokoje pro hosty. Zvláštní kapitolou je pečlivě restaurovaná velká sbírka lidových tkanin, polštářků, koberců a závěsů.

Srdcem domu je takzvaná sluneční lázeň, lodžie chráněná proti větru s úžasným výhledem na jezero, opatřená klepátkem v podobě Buddhy a zasvěcená nerušeným úvahám a meditaci. Ellen Key zde rozmlouvala například se svou celoživotní přítelkyní Lou Andreas-Salomé. Někteří badatelé přirovnávají dispozici Strandu, jeho symetrický půdorys se schodištěm klesajícím k přístavnímu můstku, k dispozici sakrální stavby.

Břeh moře života

Po smrti Ellen Key nadace podle jejího přání od roku 1927 až zhruba do šedesátých let 20. století umožňovala pracujícím Švédkám, aby si v létě do Strandu přijely odpočinout. Měly výslovně zakázáno jakkoli pracovat, až na občasnou lehkou činnost na zahradě, a do domu nesměli vstupovat muži, děti ani zvířata, protože podle Ellenina názoru okamžitě ženu stáhnou do modu pečovatelky a znemožní jí věnovat čas sobě samé. Později byly stanovy upraveny v tom smyslu, že dům využívají ženy, které pracují duševně a potřebují čas na regeneraci a soustředění, jehož se jim obvykle nedostává. Muži – až na výjimky –, děti a zvířata mají z dobrých důvodů přístup stále zakázán.

Zdroje:

Jansson, H. Där livets hav oss gett en strand: En bok om Ellen Keys hem Strand (Kde moře života poskytlo nám břeh: Kniha o Strandu, domovu Elen Key). Ödeshög: Alvastra Förlag, 2013

Key, E. Skönhet för alla: Fyra uppsatser (Krása pro všechny: Čtyři eseje). Stockholm: Bonniers, 1899

https://arken.kb.se/SE-S-HS-L41-3-24