Závislost na pornografii

Skrze digitální média zažila konzumace pornografie a vůbec všechny formy sexuálního života akceleraci, kterou popisuje model Triple-A Engine: internetový sex je zcela anonymní (anonymity), nonstop dostupný (accessibility) a levný (affordability). Skutečný boom nastal po roce 2010 s dalším technologickým pokrokem, s nástupem smartphonů a levného internetu v nich. Světová zdravotnická organizace pak v roce 2017 rozhodla o zařazení kompulzivní poruchy sexuálního chování, která je nejčastěji tvořená právě konzumací internetových sexuálních obsahů, jako oficiální diagnózy do 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí. Je však třeba říct, že fenomén je skutečně úplně nový a například jen v roce 2020 vyšlo více vědeckých studií na toto téma než za všechny roky předtím.

Propad do závislosti

Kdy už člověk přestává být běžným konzumentem a můžeme hovořit o závislosti na pornografii? Definice závislosti na online pornu vychází z obecnější diagnózy, jak je nově popsaná v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Tato diagnóza se nazývá Compulsive Sexual Behaviour Disorder (kompulzivní porucha sexuálního chování). Může zahrnovat více vzorců chování, nejběžnější je problematické používání digitálních médií pro sexuální účely – zejména se jedná o pornografii, seznamky či kybersex.

Porucha se projevuje jako dlouhodobě snížená schopnost kontrolovat svoji konzumaci pornografie či dalších sexuálních impulzů a nutkání. Tyto aktivity se stávají dominantní nebo dokonce nejdůležitější v životě jedince, což působí řadu problémů například v oblasti sociálního, duševního či fyzického zdraví. Člověk má tendenci se do těchto aktivit znovu zapojit i po obdobích relativně dlouhodobé kontroly a pokračuje v nich, i když mu přinášejí malé či žádné uspokojení.

V naší studii sexuálního chování na internetu v roce 2017 jsme identifikovali dvě procenta lidí jako ty, kteří jsou v riziku rozvoje závislosti na online sexu. V nejnovější studii kompulzivní poruchy sexuálního chování, která porovnává data ze čtyřiceti dvou států včetně České republiky, se pak pro Českou republiku uvádí 3,36 procent lidí v riziku. Ani v jednom případě se však nejednalo o reprezentativní soubory, jsou to jen velmi hrubé ukazatele, které téměř jistě problém nadhodnocují. Reálného výskytu „závislosti“ bude v naší populaci méně. Lidé, kteří používají internet pro sexuální účely, měli větší tendenci a motivaci se těchto studií účastnit. U obou studií se navíc měřila závislost jen v jednom časovém bodě, ale Mezinárodní klasifikace nemocí vyžaduje delší dobu, po kterou musí být symptomy přítomné, nemělo by se jednat jen o momentální či dočasnou epizodu – u kompulzivní poruchy sexuálního chování by to mělo být alespoň šest, u závislostí dvanáct měsíců. Lze tedy očekávat, že reálný počet lidí, kteří čelí tomuto problému, je v naší populaci pod jedním procentem. Co se týká pohlaví, jedná se zcela dominantně o muže, v naší studii jich bylo osmdesát tři procent, na tom je jednoznačná shoda napříč výzkumy a státy.

Existuje mýtus, že nadměrné používání pornografie se týká jen mladých mužů. Vyšší věkové skupiny byly dlouho přehlížené. V naší studii závislosti na online sexu u lidí nad padesát let, která vznikla v roce 2021 a byla první svého druhu, se ukázalo, že starší muži jsou také ohroženou skupinou. Příčinou je více faktorů, které se mohou u jedinců různě kombinovat. U mnoha starších mužů ubývá příležitostí k sexu (nepřítomnost partnera kvůli rozvodu či úmrtí, nezájem partnera, snížená sexuální aktivita v dlouhodobém vztahu) a snižuje se i sexuální výkon (erektilní dysfunkce a další zdravotní obtíže), přičemž sexuální touha zůstává. Pornografie a internetový sex jsou tak snadno dostupnými alternativami, jak tuto touhu alespoň nějak naplňovat. Dalším faktorem je rozšířenost využívání internetu u starší generace v situaci, kdy řada jedinců nemá vybudované dostatečné digitální kompetence a kritické myšlení. A v neposlední řadě se jedná o postavení na pracovním trhu, kdy ve vyšším věku hrozí větší míra nezaměstnanosti či nástup do předčasného důchodu, což se odráží na velkém množství nestrukturovaného volného času. I proto je tento typ pacientů trochu „neviditelný“. Většina odborníků se s nimi často nesetká a jejich zkušenost je tak omezená.