O žádné jiné knize se v uplynulé okurkové sezóně tolik nemluvilo jako o badatelské učebnici dějepisu pro 9. ročník nazvané protimluvem Soudobé dějiny. Nakolik vyhrocená diskuse odrážela současné dění v Ústavu pro studium totalitních režimů, netušíme. Za zmínku však učebnice stojí.
Přináší do výuky řadu zajímavých impulsů a pop kulturních odkazů. Využívajíc provokativních artefaktů moderního umění, jako je koncentrační tábor z Lega či malba Ladovy zabijačky, kde místo prasete visí Milada Horáková, ocitá se občas na hraně vkusu. Podobně křečovitě působí i familiární teenagerský jazyk (viz titulek). Za hranou jsou pak vulgarismy v dobových reflexích a hlavně historické nehoráznosti, když autoři relativizují význam disentu či papouškují floskule komunistické propagandy o „sociálně spravedlivé společnosti, kde sobectví jedince ustoupí potřebám kolektivu“. Nejslabším místem projektu je však sama badatelská metoda. Jak mají žáci uvažovat o minulosti, v níž „neexistuje jediná historická pravda“, když nemají o této době žádné solidní vědomosti? WTF?!