Králičí nora do říše divů

Studoval jste také v Americe na univerzitě v Novém Mexiku. Inspirovalo vás tamní prostředí k založení Psyonu?

Ano, v průběhu studia psychologie jsem cítil, že potřebuju vyrazit do zahraničí, abych viděl, jak se to dělá jinde. Dostal jsem se na výměnný pobyt a čistě náhodou si vybral univerzitu ve státě, o kterém jsem předtím nikdy neslyšel. Při studiu jsem se tam setkal s řadou amerických kolegů, z nichž někteří studovali dokonce na nejprestižnějších školách Ivy League, a ti se poměrně dost zmiňovali o nějakých látkách. Často mluvili o LSD a o tom, jaké s ním mají zkušenosti. V duchu jsem si říkal: „Tyjo, takoví vzdělaní lidé, a inklinují k nelegálním a škodlivým drogám?“ Díval jsem se na jejich počínání skepticky, neboť jsem v té době neměl pro sebe ukotvený pojem psychedelika a téměř všechny psychoaktivní látky jsem dával – mylně – do jedné kategorie. Vedli jsme o tom čas od času debaty, až se na mě jednou s takovým jemným výsměchem a zároveň s porozuměním podívali a zeptali se, jestli jsem vůbec četl nějaké vědecké studie třeba právě o LSD. A jak jsem přišel na to, že ty látky jsou stejné jako například stimulanty, opiáty a tak podobně nebo že a priori škodí? Já jsem samozřejmě v té době žádné studie o této problematice nečetl, tak jsem se zastyděl a automaticky jsem řekl, že se to přece ví. 

Takový možná trochu český pohled na věc…

Přesně, ale nejen český – vzhledem k desítkám let trvající historii neoprávněné represe psychedelik je to téměř celosvětový postoj! Byl to klasický emotion-based názor. Smáli se a řekli mi, ať si tedy něco přečtu, čemuž jsem  byl samozřejmě otevřený, a rychle jsem se začetl do odborné literatury, která obratem změnila můj názor na evidence-based postoj. To postupem času vedlo k mé první legální zkušenosti s ayahuascou v Jižní Americe. Tato zkušenost pro mě byla klíčová, protože jsem najednou viděl, kolik důležitých změn se ve mně událo. Za jeden večer takový posun. Proč mě o tom nikdo na škole neučil? Když jsem se vrátil do Čech, pokračoval jsem ve studiu této oblasti, vznikla z toho i jedna přednáška, kterou jsem zorganizoval a kde vystupovala jistá americká klinická psycholožka, která zároveň legálně pracovala s ayahuascou v Peru. Na konci přednášky jsem řekl, že bych chtěl založit společnost, která by se psychedeliky zabývala. Na základě toho přišli další lidé a vznikla Česká psychedelická společnost a postupně i Psycare – služba psychedelické harm reduction v rámci převážně festivalového prostředí. 

Za několik let pak přijela do Prahy ředitelka výcviku v psychedeliky asistované psychoterapii v Kalifornii Janis Phelps na transpersonální konferenci a my s ní měli meeting. Povídali jsme si o tom, co v rámci naší společnosti děláme. Jí se to moc líbilo, protože našich akcí bylo hodně a byly velké. Říkala nám, že by se nám hodil psychedelický výcvik. Jenže v tu dobu stál osm tisíc dolarů, navíc bylo potřeba zaplatit šestkrát let do Kalifornie, na což můj plat psychologa v Bohnicích rozhodně nestačil. Říkal jsem jí, že na to zkrátka nemám. Bavili jsme se spolu dál a v jednom takovém hezkém společném okamžiku ona najednou řekla, že nám ty peníze tedy sežene! A opravdu je za pár měsíců měla, takže byla schopná mně i kolegovi doktoru Filipu Tylšovi výcvik umožnit.

To je skvělé!

Na výcviku jsme potkali moc fajn a zajímavé lidi, ale hlavně jsme tam viděli, že kolegové s ketaminem pracují, že je to úplně bezpečné a relativně jednoduché. Jelikož jsme tou dobou měli již řadu zkušeností například i z výzkumu psychedelik, ale i z odborné klinické práce, tak jsme si věřili, že dokážeme jít podobnou cestou. Navíc je ketamin v Česku legální, přestože ho lze v rámci léčby duševních onemocnění využít pouze jako off-label. Řekl jsem Filipovi Tylšovi: „Proč bychom to nezačali dělat?“ Dali jsme dohromady základní skupinu včetně profesora Jiřího Horáčka a doktora Tomáše Páleníčka – nestorů českého psychedelického výzkumu a autorit v české vědě a psychiatrii – a skupina začala tento typ práce rozvíjet. Psyon je zásluha řady lidí, s nimiž se stýkáme už roky a společně pracujeme a hledáme nové cesty. Jsou to vlastně naši kamarádi, kteří do toho projektu dali hrozně moc, protože to považují za průlom v léčbě duševních onemocnění. Pomáhali nám vybírat budovy, zařizovat je, jednat s pojišťovnami, vytvářet protokol… Jdou do toho srdcem a s obrovským zápalem. Velké štěstí bylo, že na nás narazila investiční skupina Miton, která projekt zafinancovala a která sdílí podobné hodnoty jako my. Podle mě jsme tady vlastně všichni zakladatelé. Někdo sice na papíře, ale jinak jsme od začátku byli a stále jsme dohromady skupina extrémně kompetentních lidí, profesionálů z řad klinických psychologů, psychiatrů či velmi zkušených psychoterapeutů a dalších schopných osobností. Táhli jsme za jeden provaz a postupně vybudovali teď již výrazně větší profesionalizovanou kliniku, která čítá téměř padesát zaměstnanců, ale stále se jí daří udržet si lidskost a vřelost. A to je na tom hrozně hezké. 

Co je ketamin?

Ketamin je jediné schválené léčivo, které je zároveň psychedelikum. To je zásadní výhoda oproti všem ostatním psychedelikům, která buď schválená nejsou, nebo jsou nelegální. My děláme off-label léčbu, to znamená, že ketamin dáváme mimo původně předepsanou indikaci, což je hlavně anestezie a analgezie. Pro off-label léčbu je nutné, aby byla dostatečná vědecká evidence o její efektivitě, což ketamin pro léčbu určitých duševních onemocnění rozhodně splňuje. Existuje okolo 800 studií ukazujících na jeho bezpečnost a účinnost. Není to tedy žádný experiment. Historicky se ketamin používá již desítky let. Původně u akutního somatického traumatu například ve válce ve Vietnamu nebo třeba u dětí jako již zmíněné anestetikum, protože mimo jiné nezastavuje dýchací soustavu. Je to extrémně bezpečná a prozkoumaná molekula. S ketaminem získáváme víc a víc zkušeností a vidíme, jak výrazně může celou léčbu u části populace zefektivnit. Pro představu – jenom letos to bude okolo 420 ketaminových zkušeností. A pořád přibývají.