Péče o duši a vězení těla

Jakkoli se tváříme, že pandemie covidu-19 zmizela v propadlišti dějin, stále se mnozí lidé s tímto onemocněním potýkají a řada z nich trpí dalekosáhlými následky, které poškozují jejich život a zdraví. U mnohých nemocných se následkem dlouhé verze této choroby (long covid) rozvine mnoho nebezpečných symptomů, jež ohrožují kvalitu jejich života. Nicméně u některých dochází ke vzniku onemocnění, které bývá někdy označováno jako chronický únavový syndrom, původním názvem myalgická encefalomyelitida či dohromady pod zkratkou ME/CFS (myalgic encephalomyelitis / chronic fatigue syndrome, s diagnostickým kódem ICD 10 G93.3). Podle mnohých badatelů, ale především samotných pacientů, není únavový syndrom výstižné označení tohoto onemocnění, jemuž v předchozích letech nebylo v oblasti medicíny věnováno dostatek pozornosti, což odráží celkové klima naší společnosti orientované na výkon. ME/CFS se nezrodilo s covidem, avšak vlivem pandemie se o něm začalo více diskutovat. Odhaduje se, že až padesát procent pacientů s dlouhým covidem může mít klinickou verzi této nemoci. 

Vyřazeni ze života

Jak se projevuje? Postižení jedinci mají různé symptomy, často kombinované, včetně pocitů vyčerpanosti, únavy, nedostatku síly, bolesti svalů, bolesti hlavy, poruch spánku, nespavosti, nadměrné citlivosti na senzorické podněty všeho druhu, trávicích problémů, ale objevují se také kognitivními symptomy, jako je porucha koncentrace nebo paměti a pocit zamlžení, který je popsán termínem „mozková mlha“. Klíčovým rysem je postexertionální malátnost (PENE – post exertional neuroimmune exhaustion), která se neprojevuje předně únavou, ale jako stav ponámahového zhroucení organismu. Prakticky vzato jsou tito jedinci vyřazeni z běžného života. 

Takto popisuje svoji situaci autorka Hana Pololáníková v textu Zmizelá solidarita a dopady rozvolnění, o kterých se nemluví: oběti long covidu a ME zůstávají bez pomoci, který vyšel v A2larmu 25. 1. 2023: 

Do Nového roku jsem vstoupila, stejně jako do každého dalšího dne, s bolestmi a počítáním ztrát. O některé věci mě „obyčejná“ covidová infekce v létě 2022 připravila téměř přes noc (normální regenerující spánek, vitalita, zdravé funkce orgánů a tělesných systémů, možnost pracovat, studovat a sportovat) a některé jsem ztratila s tím, jak se nemoc stala chronickou a progresivní (schopnost chodit, déle stát nebo sedět a provádět osobní hygienu, spolehlivě myslet a soustředit se, komunikovat, připravit si jídlo, pečovat o druhé, cokoli tvořit nebo plánovat budoucnost, udržovat vztahy). Pro zdravého mladého člověka jsou to velké rány, ale vím, že nejsem sama. Miliony lidí jsou zasaženy podobným způsobem a prožívají stejnou beznaděj. Oběťmi long covidu jsou častěji také ženy a jako většina krizí, i tato dopadá nakonec drasticky zejména na ty, kteří byli již předtím zdravotně, duševně i sociálně znevýhodnění a marginalizovaní.