Co škodí našim dětem

Chtěli byste, aby vám bylo -náct? Možná se zasníte, jaké by to bylo, být znovu mladý nebo mladá, mít spoustu energie, plánů, nápadů, možností. Přiberte však do svých úvah také dnešní dobu. Jaké je dospívat ve dvacátých letech 21. století? 

Snad s výjimkou budoucích panovníků nebyli děti a dospívající nikdy tak opečovávaní jako dnes. Nikdy se ani rodiče tolik nesnažili o citlivou výchovu zabraňující vzniku traumat. Psychické potíže nejmladší generace se však nezmenšují, naopak: v posledních letech citelně rostou. Míra sebepoškozování náctiletých je nebývale vysoká, narostly sebevražedné tendence. Linka bezpečí například zaznamenala v roce 2021 o 118 procent více hovorů na téma sebevraždy než v roce 2018. Znatelně narostl též počet dětí hospitalizovaných po sebevražedném pokusu a v říjnu 2023 proběhla médii zpráva, že podle studie Národního ústavu duševního zdraví vykazuje až 40 procent deváťáků známky střední až těžké deprese. Známky deprese sice ještě neznamenají depresi, nicméně je zřejmé, že čeští dospívající nejsou psychicky v pohodě.

V následujícím textu se zamyslím nad možnými příčinami. Soustředit se budu zejména na období druhého stupně základní školy, ovšem většina uvedených jevů se týká i dětí o pár let mladších či starších. 

Covid a displeje

Pro dospívající byla velmi zraňující proticovidová opatření, kdy přišli prakticky ze dne na den o kontakt s vrstevníky, o sporty, koníčky, svobodu pohybu. Dospělí i mladší děti na tom sice byli technicky vzato velmi podobně, nicméně míra utrpení a následné újmy byla u náctiletých vyšší. Důležitost vrstevníků je v období pubescence a adolescence vyšší než kdy jindy. Náctiletí potřebují navazovat vztahy, poznávat se, přátelit, hledat si budoucího partnera. Covidové uzávěry trvaly dlouho, v prožívání mladých ještě déle a někteří z nich se z následků omezení nevzpamatovali dosud.

Na covid však není možné svést vše. O duševní i fyzické zdraví nejmladší generace jsme se strachovali už před ním. Starosti nám dělalo například množství času tráveného s elektronickými médii. Podle platformy statista.com strávilo v roce 2019 americké dítě mezi osmým a dvanáctým rokem před obrazovkou v průměru čtyři hodiny a čtyřicet čtyři minut denně, u teenagerů od třinácti do osmnácti to bylo dokonce sedm hodin a dvacet dva minut. Do tohoto času přitom nebylo zahrnuto používání médií ke školní práci ani čtení knížek na obrazovce či poslech hudby.

V České republice srovnatelnou statistiku nemáme. Studie Zdraví dětí 2016, kterou prováděl Státní zdravotní ústav, nicméně ukázala, že u počítače, tabletu či televize stráví děti v průměru 2,2 hodiny denně – nejkratší dobu pětileté (hodinu a půl), nejdelší sedmnáctileté (3,2 hodiny). Nebyly zde ovšem zahrnuty mobily, které u řady dětí dominují.

Dlouhé vysedávání před obrazovkami si vybírá svou daň: zvyšuje výskyt bolestí hlavy a zad, nadváhu či obezitu a negativně se podepisuje též na zdraví očí. Z psychických potíží zmiňme únavu, podrážděnost, potíže se soustředěním i pamětí a propady nálady.