Bolest jako nedoceněná pomocnice

Nemůžu vstát ani se otočit v posteli. Vzpomínám na dobu po císařském řezu a mám pocit, že tak hrozné to tehdy nebylo. Nezvaná a nečekaná, bolest mi vhání slzy do očí a zase nečekaně mizí. Když na ni na moment zapomenu, připomene se s doslova ochromující silou. Štve mě!

Ať fyzická, nebo psychická, bolest nás někdy dokáže naprosto ohromit. Dělá z nás podrážděné až agresivní jedince, vrací nás do dětského pláče. Ať už je to píchnutí, tlak, nebo nepřetržitý pocit nepohody, bolest je univerzální zkušenost, která má hluboké kořeny ve fyzickém i psychickém bytí člověka.

Často ji vnímáme jako nepřítele, kterého je třeba za každou cenu potlačit nebo odstranit. Přitom pokud se na ni podíváme z jiného úhlu, může se stát nečekaným spojencem a průvodcem na cestě k poznání sebe sama a k lepšímu zdraví.

Něco není v pořádku

V našem životě plní bolest zásadní úlohu – je ukazatelem, který nám signalizuje, že něco není v pořádku. Stejně jako nás puchýř na noze upozorní na příliš těsné boty, psychická bolest upozorňuje na potřebu změny v našem životním stylu, vztazích nebo myšlenkových vzorcích. Je to alarm, který nás nutí zastavit se a zamyslet se nad tím, co vlastně potřebujeme.

Klíčem k práci s bolestí je pochopení jejího původu a významu. Ne vždy je cílem bolest úplně odstranit. Někdy, zejména v případě bolesti psychické, je důležité s ní zůstat, prozkoumat ji a pochopit, co nám chce říct. Ignorování nebo potlačování může vést k jejímu zesílení nebo k vytvoření nových problémů.

Práce s bolestí

Prvním krokem při práci s bolestí je její lokalizace – na těle to bývá velmi snadné. Náročnější však může být porozumění bolesti a nalezení smyslu jejího projevu. Zde se můžeme inspirovat v prosté biologické podstatě postižené části těla – či duše.

Pokud máme třeba chronické nebo opakované problémy s koleny, můžeme uvažovat na symbolické rovině o tom, jak svým životem procházíme? V jaké fázi zrovna jsme? Dá se náš život přirovnat ke stoupání k nějakým cílům, nebo spíše rychle sestupujeme z kopce? Co pro sebe můžeme v dané situaci udělat? Potřebujeme více odpočívat, nebo naopak posilovat ochablé svaly, a tedy dodržovat přísnější disciplínu? Neseme v životě příliš těžké břemeno? Zvládneme to bez podpory, nebo můžeme využít nějaké pomyslné hůlky? Máme kolem sebe někoho, kdo by nám mohl pomoci tíhu našeho života snášet?

Stejně jako můžeme přemýšlet o tom, jakou funkci splňuje při pohybu bolavé koleno, můžeme uvažovat také o tom, k jaké akci nás vede zažívané psychické trápení. Jedná se o smutek, naštvání, nebo lítost? Potřebujeme něco odtruchlit, nebo bychom se spíše měli za něco omluvit, nebo se s někým udobřit? Pokud svým emocím porozumíme, můžeme vzít život opět do svých rukou a nepříjemného pocitu se zbavit, nebo alespoň přijmout bolest s pokorou a pochopením.

Utlumit, nebo prožít?

Existují situace, kdy je utlumování nezbytné – například při akutní fyzické bolesti, která by nám jinak znemožnila fungovat v běžném životě. V takových případech je vhodné využít dostupné prostředky a bolest zmírnit, případně vyhledat lékařskou pomoc.

Na druhé straně, pokud je bolest signálem hlubších duševních potřeb, může být prospěšné ji použít jako příležitost pro osobní růst.

Pracovala jsem s několika klienty a klientkami, kteří přišli s dlouhým časovým odstupem po smrti blízkého člověka. Všichni mluvili o tom, že odchod svého blízkého dostatečně neoplakali. U některých došlo k tomu, že nemohli být na pohřbu, jiní prošli akutní bolestí pod sedativy, a tak ji vlastně ani „skutečně“ nezažili. V terapii pak na blízkého vzpomínáme, pozůstalí ztrátu odžívají na mnoha rovinách – sice dávkovaně po padesáti minutách, ale hluboce.

Naučit se s bolestí pracovat a pochopit její význam může vést k hlubšímu poznání sebe sama a k větší celkové pohodě. Místo aby byla vnímána pouze jako nepřítel, může se stát cenným průvodcem, který nás vede k zdravějšímu a plnějšímu životu.

Dovětek

Bolest v mých zádech byla (mimo jiné) způsobena během po písku. Jsem „novoroční běžec“ a přetížila jsem se. „Hecla“ jsem se k výkonu, na který moje tělo ještě nebylo připraveno. Z pohledu vnějšího pozorovatele vše vypadalo v pořádku, ale „pomsta“ mého zádového svalu byla sladká a přišla až s dvoudenním zpožděním. Naštěstí mám výbornou fyzioterapeutku, která mi pomohla bolesti porozumět a naučila mě způsob, jak si doma pomoci sama, pokud bych se zase příště „neudržela“.