Doba prázdnin v sobě nese příslib odpočinku, ale i dobrodružství a neotřelých zkušeností. Je to také příležitost k introspekci a sebepoznání. Jakou roli hraje prázdnota v našem prožívání prázdnin a jak ji můžeme přetvořit v něco nového a smysluplného?
„Cítím se nějak prázdninově…,“ řekla mi dcera uprostřed jarní plískanice a já jsem poprvé zaslechla kouzlo toho slova. Jako by bylo prázdné i nové zároveň. Usmála jsem se. Nikdy není pozdě nahlédnout do zákoutí našeho jazyka a odhalit jeho nečekané souvislosti.
Prázdnota nám umožňuje zpomalit a zamyslet se nad tím, co je pro nás skutečně důležité. Můžeme na chvíli přestat plnit každodenní povinnosti a vzdát se nesmyslných cílů. Konečně zažíváme svobodu!
Prázdnota však může být i děsivá. Představa volných dnů bez pevných plánů v nás může vyvolat úzkost. Jsme zvyklí na každodenní rytmus úkolů, povinností a termínů. Během dovolené se před námi otevře časoprostor, který si můžeme zaplnit sami. Ale jak?
Nejtíživější prázdnotu jsem zažila před několika lety, kdy dcera poprvé odjela na tábor a já jsem najednou nevěděla, co dělat. Nemusela jsem nic: byla jsem sama, žádná povinnost mi neurčovala práci, nikdo mě nepotřeboval. Mozek ale pořád fungoval na plné obrátky a já ho nedokázala vypnout. Byl to tak zvláštní pocit, že jsem si musela sednout a několik hodin hrát karetní pasiáns, abych se uklidnila.
Pak jsem vzala tužku a papír a začala si psát seznam různých nedodělků, které celý rok odkládám a na které si dělám čas právě o prázdninách: třídění fotek, mazání e-mailů, plánování nových workshopů. To už ale nebyly prázdniny – už jsem zase pracovala! Prázdnota mě prostě stresovala.
Každé prázdno v sobě nese potenciál něčeho nového. Prázdniny nás přímo vyzývají, abychom objevili nové zájmy, navázali nová přátelství nebo se naučili nové dovednosti. Novost nemusí znamenat radikální změnu; často jde o drobné, ale významné kroky, které obohacují náš život a dělají ho plnějším.
Osobně mi pomáhá třeba jet na výlet bez mapy; odbočit, kde se mi zrovna chce, netrápit se tím, kam dojedu nebo jestli se budu muset vracet. Neřeším čas, objevuji nová místa a všímám si toho, co se kolem mě děje. Zjistila jsem, že tyto pocity zažiju i doma za lesem a nemusím kvůli tomu letět na druhý konec světa.
Ráda se také vracím k „retro komunikaci“ – místo navigace v telefonu se zeptám na cestu místních, dám se do řeči s brigádníky na hradě, místo připravené svačiny ochutnávám speciality lokálních občerstvení. Nezapomínám také pěkně pozdravit náhodné protijdoucí nebo cyklisty. Připadá mi, že tím nově navazuji kontakt s celým lidským společenstvím a dělá mi to dobře. Utvrzuji se také v názoru, že lidé jsou převážně docela fajn.
Prázdniny nám též dávají možnost vytvořit nové vzpomínky. Když se ohlížíme zpět, často si pamatujeme právě ty okamžiky, kdy jsme zažili něco nového a neobvyklého. Tyto vzpomínky se stávají součástí naší identity a přispívají k našemu pocitu štěstí a spokojenosti. Prázdninové zážitky nabourávají šeď našich všedních dní, zanechávají po sobě stopu. To, co je jednou poprvé, si pravděpodobně zapamatujeme lépe a trvaleji.
Než to všechno v duchu promyslím, dcera už pokračuje ve své asociaci na jarní průtrž mračen: „Vzpomínáš, jak jsme spolu v létě jely na kole v dešti a pak skočily do jezera? A jak bylo úplně teplé a kapičky deště na něj bubnovaly?“
Samozřejmě že si vzpomínám! Doteď cítím na kůži špinavou vodu, která na nás stříkala z každé kaluže, kterou jsme tryskem projely. Byl to bláznivý prázdninový nápad, který si budeme pamatovat celý život!