Svatý grál výchovy

Odpradávna byly svatým grálem výchovy tresty, zejména tresty fyzické; vzpomeňme biblické Kdo šetří svou hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. Tento přístup se postupně měnil (vliv humanismu, osvícenství…), přesto se však tresty držely jako top metoda až hluboko do 20. století. Tehdy je, i vlivem vědy, nahradily odměny. Behavioristé totiž přišli mj. s objevem, že pozitivní motivace je účinnější než motivace negativní. A tak v 2. polovině 20. století začali rodiče své děti usilovně odměňovat a chválit.

Na přelomu tisíciletí jsme se ovšem dozvěděli, že odměny a pochvaly jsou také špatně, protože jde o vnější motivaci, a mnohem účinnější je motivace vnitřní. Vnější motivace přitom není jen méně vhodná, ona je naprosto nevhodná, protože vnitřní motivaci ničí! To je fakt, který potvrdila řada elegantních experimentů, například ten, kdy vědci nechali děti kreslit obrázky. Jedné skupině dětí přitom za obrázky nabídli bonbony, druhé nikoli. Co se stalo? Děti, které bonbony nedostaly, vytvářely pěkné, propracované kresby prostě proto, že je to bavilo. A když přišly za týden, kreslily znovu. Naproti tomu děti, které dostávaly bonbony, své obrázky odbývaly, neboť za víc obrázků dostaly víc bonbonů. A když pak po týdnu bonbony nebyly, byly z toho rozmrzelé a kreslit odmítaly. Ne všechny sice, ale rozdíl mezi skupinami byl markantní.

Laskavá důslednost

No dobře, ale co teď? Jak si máme počínat, když chceme děti přimět ke správnému chování a odradit je od nesprávného, a nemáme ani tresty, ani odměny? Vnitřní motivace se pěkně poví, hůře zajistí…

Nezoufejme, bystří poradci přišli s novou výchovnou modlou: hranice a důslednost. Zejména laskavá důslednost, chcete-li být opravdu in a moderní. Vybírat můžete ze široké škály knih a seminářů o tom, jak nejlépe hranice a pravidla chování stanovit a jak je udržet. Dobře stanovené hranice mají být jasné a vy v jejich obhajování důslední. Protože co to je za hranici, která jednou platí, a podruhé ji smíme překročit? Proč včera ano, a dneska ne? Když jednou povolíte, děti to pak pořád zkoušejí a je to děs běs, ti malí tvorové totiž mají v přemlouvání hroznou výdrž.

Hranice jsou ve výchově bezpochyby důležité a důslednost také; moderní laskavá důslednost je milá, o tom není pochyb. Jen se domnívám, že svatý grál jsme nenalezli, že dobrá výchova nestojí a nepadá s vhodně stanovenými hranicemi a důsledností. Když čtete nějakou knihu o hranicích ve výchově či navštívíte kurz, zní to všechno logicky a pěkně. Ale život je zpravidla pestřejší než teorie.

Úsměvné například je, když ty samé rodiče, co jdou důsledně s módou, slyšíte apelovat na starší z dětí: „Ustup mu přece, moudřejší ustoupí!“ Sami pochopitelně neustoupí ani o píď, hranice jsou hranice a oni důslední.

Výjimka potvrzuje pravidlo

Domnívám se, že vnitřně silný rodič může být v obhajování většiny hranic a pravidel klidně nedůsledný. Vím-li, co dělám a proč, mohu své rozhodnutí změnit, hranici posunout. Například večerka v osm je dobrá věc a jasné pravidlo, jež nám ušetří spoustu dohadování. Jenže zítra se nemusí vstávat, přišla návštěva, děti se dobře baví, a kromě překročení posvátné hranice není žádný problém v tom, že by se večerka o hodinu protáhla. Nebo je krásný letní podvečer, vracíme se z výletu kolem cukrárny a všichni mají obrovskou chuť si koupit zmrzlinu, posadit se s ní na zídku a udělat za dnešním výletem milou tečku. Jenže kolikrát jsme říkali, že sladkosti před večeří ne? To přece nejde. Dneska dopřejeme, a zavaříme si na přemlouvání, dohady a naštvání zítra, pozítří a popozítří. Nebo ne? Ne. Čím jistější si jako rodiče jsme, tím méně se potřebujeme opírat o neměnná pravidla a zaštiťovat se důsledností. Včera byly zvláštní důvody, dnes nejsou, tečka. Výjimka potvrzuje pravidlo. Když děti vycítí, že jsme si jistí, nepřemlouvají. Přemlouvání je živeno dětskou nadějí, a ta zas rodičovskou nejistotou. Děti projeví obrovský přemlouvací talent, um a výdrž — pokud vnímají, že váháme.

Smiřme se s tím, že žádný svatý grál ve výchově nenalezneme. Víc přemýšlejme, nebojme se dát na své emoce a buďme silní. Když si v sobě srovnáme, co děláme a proč, můžeme být nedůslední a hranice pružné. Život bude pestřejší a milejší.