Člověk je (ne)tvor společenský

Jan KosekPraha, Argo a Dokořán 2004. 253 s.Kniha s podtitulem Kapitoly ze sociální psychologie vychází v edici Atelier, věnované popularizaci vědy. Autor slibuje čtenáři uvedení do sociální psychologie, které se bude lišit od systematické učebnice. Chce přivést čtenáře kzamyšlení nad tím, proč se chová tak, jak se chová, a jak by se v určitých situacích zachoval, kdyby se do nich dostal. Odbornou erudici ani odborné aspirace čtenáře autor nepředpokládá.Přesto jsou v úvodních kapitolách řešeny otázky vztahu mezi sociální psychologií a jinými psychologickými disciplínami, respektive jinými společenskovědními obory, které mohou být zajímavé jen v určitém typu akademickéhoprostředí, těžko však předpokládat, že zaujmou laika.V první kapitole autor čtenáře seznamuje se základními sociálně psychologickými metodami. Kolísá zde mezi odbornými definicemi (pozorování je systematické sledování znaků, jejich registrace a pořádání) a nejasnýmižurnalistickými opisy (obsahová analýza je charakterizována jen tím, co bývá jejím předmětem a čemu slouží; není popsána jako metodický postup). I o sociometrii se dozvíme jen to, že se týká zkoumání struktur malých skupin. Jakjsou tyto struktury zkoumány, by se dalo popsat ve třech větách, ty však chybí.Čtenář se v knize setkává s odbornou terminologií, která mu není vysvětlována vůbec (ego-defenzivní mechanismus, sekularizované náboženství, kolektivní nevědomí...) nebo mu je podáno vysvětlení odborného termínu na jinémmístě než tam, kde je odborná terminologie poprvé užita. V citacích z odborné literatury jsou jednou zdroje uváděny, jindy ne.Po všech úvodech podává autor poměrně přehledně a čtivě přehled rozličných koncepcí a poznatků, týkajících se fungování člověka ve skupinách, jejichž autoři jsou filozofové i beletristé, odborníci na chování zvířat iantropologové. Někde však jen excerpuje bez jasného stanoviska.Ve výkladech bohužel nacházíme i nepřesnosti a chyby. Například údaj, že děti z neúplných rodin mají horší prospěch ve škole a jsou častěji pachateli trestných činů než děti z rodin úplných. To platí jen v jisté míře odětech, které zažily rozvod rodičů, a to ještě v závislosti na dalších činitelích (významnou determinantou je například chudoba rodiče, který má dítě v péči). Tvrzení o stále stoupajícím počtu trestných činů ve vyspělých zemícha o stoupající brutalitě mladistvých by bylo dobré doložit. Teze, že sledování brutality a pornografie ve filmech má očistný vliv na"jedince s patologickými sklony", je sporná. Takoví jedinci se naopak snadnoinspirují mediálními obsahy, jež jsou v souladu s jejich sklony.Celkově kniha není nezajímavá. Vzdělaný čtenář se jí dokáže prokousat a jistě se něco podnětného dozví. Bohužel v ní nikde nenajdeme zmínku o tom, že byla před publikací recenzována. Recenzent by pravděpodobně upozornil nanekonzistenci, kterou zde konstatuji - kniha je místy příliš odborná, místy odbornému stanovisku něco dluží. Škoda, že toto upozornění přichází pozdě; výsledek mohl být lepší.