Kritizovat znamená především znát, ne kvílet

Kateřina Manová začíná svůj"Kritický pohled na rodinné poradenství"(Psychologie dnes 4/2005) citací parodie na všeobecně známý song Michala Tučného Když si báječnou ženskou vezme báječný chlap. Původní píseň dálevcelku vtipně glorifikuje společný báječný život tip top páru spojený s hojným popíjením"šatonefdypap".Žertéři ze skupiny Traband původní text pozměnili na"Když si báječnou ženskou vezme idiot, zbudou z toho jen oči pro pláč ... co je tohle za život". K. Manová z nevinné legrácky parodující v komerčních rádiíchaž příliš často hranou písničku usuzuje:"Takto si naše populární kultura hraje s tématem problémů v partnerských vztazích a vyznívá to trochu beznadějně."Připomíná mi zatrpklou paní učitelku, která žádalapsychologické vyšetření žáka, jejž podezírala z psychopatického vývoje. Hoch si sám a o své újmě o školní přestávce opsal od kamaráda parodii na jednu z básní K. J. Erbena. Podotýkám, že v ní nebylo žádné vulgární slovo. Dalšímzločinem suspektního psychopata bylo, že odmítl sdělit jméno spolužáka, který mu text půjčil. Za přinesení nevhodné věci do školy a šíření zapůjčením hrozila"neznámému"pedagožka dvojkou z chování. Od vzpomínky zpětk textu. Těžiště článku spočívá v popisu chyb zahraničních rodinných terapeutů. Manová zde uvádí skutečná terapeutická zvěrstva, jež zákonitě vedou k iatrogenizaci. Zde k uměle terapeutem vyvolané nenávisti k matkám.Vloudily se však dvě chybičky. První podstatná - titulek článku i jeho úvod hovoří o rodinném (v úvodu i párovém) poradenství, a text popisuje chyby rodinných terapeutů a terapie. Tedy titulek a úvod o koze, obsah o voze.Možná to zavinil šotek. Pokud ne, měla by se K. Manová nejprve v základních učebnicích seznámit s elementární terminologií a teprve pak vytvářet jakýsi paraodborný elaborát. Nebo psát coby laik. Pak ovšem v souladu s rčením"jak jí zobák narostl". Za záměnu obou promiskue Manovou užívaných pojmů by si měl i pouhý student zopakovat zkoušku. Strašlivé zkušenosti (skutečně bez ironie hrozné) z rodinné terapie jsou Manovou převzaty z dvouliterárních pramenů. Jeden je z roku 1991 a druhý z roku 1995. Deset patnáct, přihlédneme-li k přípravě publikace k vydání, i více let je ve vývoji každého oboru v stávajících podmínkách velmi dlouhá doba. Mnoho se za ten časstalo i změnilo. Proběhly ostré kritické diskuze. O tom, co zmiňují Ussher a Wright, ale třeba i o tom, že pod vedením jistého typu"terapeutů"se posléze každý"přizná", že byl v dětství sexuálně obtěžován,ba i atakován. Ostatně, kdo může s jistotou tvrdit, že mu matka nebo otec v dětství nesahali na prcinku? Postupy byly jednoznačně odsouzeny. Dnes jsou považovány za šarlatánství, pravda finančně výnosné.Kateřina Manová svou dnešní kritikou připomíná marxisty padesátých let 20. století. Ti hodnotili postavení dělnické třídy na západě prizmatem zjištění B. Engelse o postavení proletariátu v Anglii v čase jeho života.Ano, falokracie je trapná a odporná, sexismus je buranský a jako každý"ismus"má plevelné, a tudíž odolné kořínky. Oboje si zaslouží kritiku - jasnou, konkrétní, asertivní, poučenou. Dáma, která v odborném tiskulká nad chyběním gender senzitivity a přitom dělá elementární chyby, falokracii a sexismus podporuje. Nahrává totiž jedné z jeho nejpokleslejších podob.Sexističtí falokraté jsou totiž nesmírně, leč po svém gender senzitivní na nedostatky druhého pohlaví. Článek Manové - to je nahrávka na smeč.