Jiří Mareš a kol.Hradec Králové, Nucleus 2004. 252 s.Sborník příspěvků od téměř dvaceti autorů shrnuje výstupy třetího roku práce na grantovém úkolu"Sociální opora u dětí a dospívajících v psychicky náročných situacích". Medicína patří mezi pomoc nabízející a pomocposkytující profese, což jí (alespoň formálně) zajišťuje vysoký kredit a prestiž. Vnímáme-li člověka, jemuž je pomoc nabízena, jako bio-psycho-sociální entitu, můžeme konstatovat, že biologicky (respektive biotechnicky)orientovaná pomoc je na vysoké úrovni, že se i nadále rozvíjí a že v současné době nejsou pochyby o její kvalitě. Situace psychosociální úrovně již tak uspokojivá není. Sledujeme-li celoživotní aktivity profesora Mareše ičlenů jeho řešitelského týmu, patří všichni mezi průkopníky plné profesionalizace této oblasti (o níž se většina zdravotníků neoprávněně domnívá, že ji bravurně zvládá). Ani tento sborník jako závěrečná část tříletémultidisciplinární a multicentrické práce není výjimkou. V obecné části najdeme šest vynikajících teoretických příspěvků věnovaných motivaci emocionální opory (J. Křivohlavý) a jejímu vlivu na zdravotní stav pacientů (J.Křivohlavý), úloze humoru při poskytování sociální opory, necitlivému poskytování sociální opory, intervencím zlepšujícím poskytování této opory a nakonec otázkám péče řízené samotnými pacienty (vše J. Mareš). Speciální částshrnuje jednak metodicky rigorózně zpracované zkušenosti s českou verzí amerického dotazníku CASS, který autoři převedli do češtiny a následně otestovali v našich podmínkách, a třináct pilotních klinických studií provedených unejrůznějších skupin - jak nemocných, tak osob v tíživé sociální situaci - dětí a dospívajících. Na sborníku je třeba ocenit jednak to, že ač (jako každá taková publikace) má charakter"slepence", má díkyinterdisciplinárním týmům především dominující široký a zevšeobecňující záběr, a to se týká všech příspěvků, jednak že předložené postupy je možno využít v klinické práci (já sám jsem začal používat strukturovanou metoduzjišťování úrovně sociální opory ve skupinové práci s doléčovanými psychotickými pacienty). Stavím se na stranu těch kritiků současných diagnostických manuálů, kteří namítají, že jejich pohled je vymezován striktně negativně azcela opomíjí to, jaké vlastnosti a schopnosti zbývají hodnocené osobě k adaptaci, rehabilitaci, překonání nevýhodného stavu a situace, tedy kvalit, které by měly být využívány systematičtěji a významněji. Stavím se proto i nastranu Jiřího Mareše a jeho spolupracovníků, kteří pod pojmem pozitivní psychologie chtějí právě tyto kvality rozvíjet, a to nejen u jedince, ale i u sociální sítě, do níž patří.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.