Co čte Irena Jílková

Co čtu? Asi by bylo jednodušší udělat výčet zajímavých knih, které jsem ještě nestihla přečíst. Z odborné literatury mě v poslední době zaujaly knihy rodinných terapeutů, kolegů, s nimiž se znám: Šárky Gjuričové a Jirky KubičkyRodinná terapie a začátkem dubna pak Rodinná terapie psychosomatických poruch od Ludmily Trapkové a Vladislava Chvály, která je mimořádně čtivá. Křest této knihy se uskutečnil na sympóziu Čas pro rodinu v Hejnicích 2. dubna,což bylo velmi dobře organizované mezioborové setkání lidí, kteří k tomuto tématu měli co říci. Pořadatelé přislíbili, že příspěvky, jež tam zazněly, vydají ve sborníku. Tak se mají psychologové na co těšit. Nejen čtení, ale isetkání s lidmi, kteří četli totéž, a diskuse nad přečteným titulem jsou pro mne velkým přínosem. Zajímavé bylo moje náhodné setkání s mimem Ctiborem Turbou a povídání o životě a mimo jiné i o knížce, která nás oba v té dobězaujala. Jde o knihu Paula Coelha Veronika se rozhodla zemřít. Příběh slovinské dívky po pokusu o sebevraždu, kdy uvažuje o životě, o hranici mezi zdravým rozumem a šílenstvím na pozadí svých setkání s duševně nemocnými vsanatoriu a kdy pociťuje náhlou touhu žít. Mistra Turbu velmi zajímají příběhy lidí, jak ostatně bylo vidět i na jeho televizním seriálu o historii českých cirkusových a varietních umělců. Loni jsem velmi pilně sledovalatelevizní pořad Po Karlově mostě s profesorem Františkem Dvořákem a pak jsem s potěšením objevila i stejnojmennou knihu sestavenou podle tohoto pořadu. Jde o poutavé a zasvěcené vyprávění našeho předního znalce dějin umění otvůrcích Karlova mostu, o detailech jejich děl i o širších souvislostech historie Karlova mostu. Velmi ráda čtu poezii a také pohádky a báje. Z poezie se vracím nejen k našim klasikům, Nerudovi, Seifertovi, Nezvalovi,Hrubínovi, ale také tam patří starojaponská pětiverší Verše psané na vodu nebo Zpěvy staré Číny. Abych nemluvila jen o literatuře. Letošní dubnový benefiční koncert pořádaný Obecním domem pro Tyfloservis s již tradičním názvemS jarem za ruku byl mimořádným zážitkem, zejména vystoupení violoncellistky Lucie Štěpánové, mladé nadané umělkyně působící převážně v zahraničí. Prožitek dětství a mládí v jižních Čechách měl vliv i na to, že ráda poslouchámlidové písně i dechovou hudbu. Měli jsme v základní škole vynikající učitelku, která s námi hodně zpívala, a tak když se každoročně sejdeme se spolužáky, hodně času ze společného setkání prozpíváme a vždy se na to těšíme. Létaodebírám časopis Lidé a země, kde je mnoho poučného a zajímavého o krajinách a řada autentických reportáží, lidských příběhů, což je obohacením mé práce.