NETEČE VODA

Právě jsem nastrouhal červenou řepu. Chtěl jsem si umýt začervenalé ruce a otočil kohoutkem. Kohoutek na mě zachrochtal. Voda netekla. O tom, jak zvládat emoce, jsem toho napsal hodně. Přišel čas něco z toho vyzkoušet. Mé nitro připomínalo sopku pět minut před výbuchem. Nádech do břicha a prodloužený výdech s opakováním mantry zafungovaly slušně. Uvědomil jsem si, že velká část lidstva by byla ráda, kdyby jim voda tekla alespoň občas. V Praze teče voda většinu času a já si dovoluji reptat! Zastyděl jsem se a poněkud se uklidnil. Pak jsem se vydal do supermarketu pro zásobu balené vody. Cestou jsem chtěl vyzkoušet, jak bude za této situace působit meditace milující laskavosti. Přát sobě a vodárnám, ať jsme šťastní, mi nepřipadalo úplně ideální. I popřál jsem sobě, abych byl osvícen a dokázal zachovat klid za všech okolností. Pak jsem popřál pracovníkům vodáren, ať jsou osvícení, protože jen osvícení lidé nedělají chyby. Při představě osvícených vodohospodářů jsem se začal pochichtávat. Zjevně to zafungovalo. Přišel jsem domů a otočil kohoutkem. Kohoutek opět zachrochtal. Pak z něj začala vytékat voda. Posuzováno zpětně, mnohé naše problémy jsou malicherné.