Jsem tranďák!

Tereza Spencerová; Praha, G plus G 2003. 126 s.Tereza Spencerová, jedna z výrazných postav české novinářské komunity, prošla procesem přeměny pohlaví. Její kniha Jsem tranďák! je v naší historii teprve druhou knihou, autenticky se zabývající transgender problematikou očimavlastního prožitku (první byla publikace Monika Němcová - Míla Němců - Robert Němec). Pokud ale čekáte autobiografický příběh plný depresí, neštěstí a stesků na nespravedlnost přírody, čekáte marně. Tereza téma uchopila slehkostí, bravurou a švihem sobě vlastním. V další části je popsána historie vývoje medicínského pohledu a medicínských způsobů řešení transgender problematiky. Tereze se povedlo velice zajímavým způsobem toto téma převést zapomoci laicky srozumitelných a čtenářsky atraktivních výrazů do napínavého vyprávění, proloženého zkratkami osobních příběhů jednotlivých aktérů. Neméně zajímavý je pak i kontext zeměpisný, kulturní a náboženský. Originálnímpříspěvkem je následný popis vývoje transkomunity v naší republice, založení občanského sdružení Transforum (zde byla Tereza jednou z hlavních postav) a peripetií spojených se snahou o podporu emancipace transgender lidí v soběi navenek, s úsilím o osvětu a změnu postojů majoritní společnosti. Veliký prostor pak Tereza věnuje obci českých sexuologů a speciální účty si vyřizuje s komisí schvalující chirurgické zákroky procesu přeměny pohlaví. Zcela jírozumím a většinu jejích výhrad považuji za oprávněnou. Nutno podotknout, že Tereza absolvovala proces přeměny pohlaví již před časem a mnoho věcí se od té doby, alespoň doufám, výrazně změnilo. V poslední části pak nám Terezadovoluje o něco více nahlédnout do svého života, speciálně pak do období pooperačního. Nerada bych svými těžkopádnými interpretacemi jakkoli měnila význam jejích přesných formulací se všemi barvami a vůněmi, váženými snad nalékárnických vahách. Hovoří zde s velikou upřímností o hledání sebe sama, hledání své skutečné identity, svého postavení mezi lidmi, své svobody a svého klidu. Tereza vždycky byla, je a bude výrazná osobnost, bojovnice, chytráa vzdělaná diskutérka, člověk se vzácným darem humoru i sebeironie a neodmyslitelnou permanentní potřebou zabývat se věcmi veřejnými. Její podíl na zvyšování informovanosti majoritní společnosti o transgender problematice jeveliký a osobní nasazení obdivuhodné. Žije tak, jak nakonec i sama uvádí v závěru své knihy:"Jsem tou nejlepší ženou, jakou mohu být, aniž bych tím nějak omezovala své ego, a jak říká moje kamarádka Milka - tak to bernebo nech být."Tak já bych si to, milá Terezo, dovolila brát - a moc Ti děkuji.