JE TO O RODIČÍCH, NE O DĚTECH

Možná už od kojeneckého věku, kdy je rozdíl, jestli při kojení vedle mimina v jedné ruce držíte mobil v druhé ruce, nebo ne. Nejpozději však v době, kdy dítě vnímá, co děláte. Saháte v jeho přítomnosti stále po mobilu, ať už aby vám něco neuniklo, nebo že se nudíte nebo musíte pracovat? To je špatně, dítě se naučí, že ta krabička tu je pořád. A pořád se na ni díváte. Někdy je to nutné, ale jde to přece časově omezit. A malému dítěti říct: „Maminka teď bude pracovat, na něco se podívá, něco vyřídí.“ A že za nějaký časový úsek, který dítě chápe, přijdete a budete si spolu hrát, půjdete ven, upečete buchtu, společně poobědváte.             

ČAS TRÁVENÝ S INTERNETEM může být výrazně kratší, než si myslíte. Jde o to, dítěti nabídnout jiný zábavný program, než je počítačová hra nebo YouTube. Rodiče musí mít sílu a čas se dítěti věnovat. Kolegyně vyprávěla, jak jednou už zakázala dvěma synům počítač. Oni to i vcelku přijali, ale chodili a ptali se jí, co mají dělat. Že se nudí. Ona se jim v tu chvíli nemohla věnovat, a tak počítače zase povolila. Jenže děti je nutno odmalička učit, aby se uměly zabavit samy. Umí-li to ve třech letech půl hodiny, budou to umět v pěti letech hodinu a ve čtrnácti celý den.                                                 

JE TO O CESTĚ, kterou dětem ukazujeme. A my jsme na ní pro ně největším vzorem. Pokud se dítěti nějakou dobu nemohu věnovat, vždy bych se snažila najít mu nějakou jinou aktivitu než ho posadit před obrazovku a vyřešit to tu chvíli pro mě tím nejlehčím způsobem.

O autorovi| Barbara Mertlová, autorka je sportovní terapeutka