SLEPOVÁNÍ VZTAHŮ

Bude to jiný.

Nikdy nevím, jestli touhle větou přesvědčuju sama sebe, nebo toho kluka. Většinou se ale přesvědčit nechám (a vlastně ani nezáleží na tom, kdo z nás dvou to zrovna říká). Je to totiž takové zaklínadlo. Vejde se do něj celej můj vysněnej svět. Zní to jako slib a zároveň to neslibuje vůbec nic! Jen to konstatuje holý fakt: Bude to jiný. Je to naprosto geniální věta!

Něco jako když narazíte na 70% slevy. Víte, že už končí sezona, že to tím pádem neunosíte, příští rok už vám to nebude a kvalita bude mizerná, ale… přece to tu nenecháte, když už tu jste. Lidi se většinou po rozchodu dělí na dva druhy: na typy slepovací a na ty, kteří mají sebeúctu. Smutná pravda je, že míra mé sebeúcty většinou kolísá podle toho, jak moc je můj aktuální přítel podobný Ryanu Goslingovi. (Zajímavé je, že v rozchodové fázi mi všichni připadají jako jeho jednovaječná dvojčata.) Omlouvám si to ovšem tím, že jsem slušně vychované děvče. Porozchodový návrat k bývalému partnerovi/partnerce je jakási společenská slušnost. Je to důkaz toho, že jste ho/ji měli opravdu rádi. Je to, jako když jste na návštěvě, kde se podává celkem nechutné jídlo, ale vy si ze slušnosti stejně přidáte, abyste neurazili.

Krom toho se nemusíte hned rozcházet. Bije vás? Nebije.

Chlastá? Nechlastá. (Zdravim, babi!) A je tolik možností, jak nefunkční vztah slepit: pes, dítě, drahé dárky, svatba, hypotéka, žádost o ruku, cesta kolem světa, druhé dítě… Čím větší gesto, tím lépe! Velká gesta jsou totiž taky taková společenská slušnost. Co má jinak ten váš partner / vaše partnerka na ty sociální sítě pořád dávat? A nebojte se. Fakt to pak bude jiný, ať už to znamená cokoliv.