Před Vánoci se v tisku znovu objevil případ desetileté Terezky. Soudce není spokojen s tím, že se stále odmítá stýkat a otcem. Prý opět nařídí pobýt v neutrálním prostředí. Nemůže být takové rozhodnutí týráním dítěte? Proč vůbec může soud nařídit nedobrovolnou léčbu formou hospitalizace, pokud se nejedná o ochrannou léčbu pachatele trestné činnosti? Zdá se mi absurdní nutit dítě do vztahu k rodiči, kterého odmítá, a navíc mu ve věci emocí ukládat úkoly, termíny a ještě kontrolovat, jestli je plní podle představ soudce. Vždyť k přání dítěte se vůbec nepřihlíží. Není způsob, jakým soudce Sládek o Terezce rozhoduje, porušováním Úmluvy o právech dítěte? Zcela jednoznačně dostává přednost právo rodičů. Zajímalo by mě, jaký je názor odborníků na tento vývoj případu. Daniela Šimková
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.