ODPOJENÝ muž

Další, jako Stanislav Komárek, předvídají nevábnou budoucnost mužů prostřednictvím životního osudu filozofa Friedricha Nietzscheho, u kterého sny o příchodu „nadmuže“ končí „v soumraku šílenství a jejich vyústění je příznačné: živoří jako krmený, přebalovaný a svět nevnímající tvor“.

Spisovatelka Věra Nosková zase na začátku jedné svojí knihy vyjádřila poděkování, že se nenarodila jako mezek ani jako muž, protože ti to podle ní v současné době mají těžší než ženy, a proto je tedy třeba je chránit – daná publikace nese příznačný název Chraňme muže.

Do řady těchto varovných diagnóz přidal před dvěma lety svůj příspěvek také slavný psycholog Philip G. Zimbardo (nar. 1933), a to ve formě publikace Man Disconnected: How Technology Has Sabotaged What It Means To Be Male And What Can Be Done. Ta nedávno vyšla i v českém překladu pod názvem Odpojený muž – Jak technologie připravuje muže o mužství a co s tím. Spoluautorkou je Nikita D. Coulombová, absolventka Coloradské univerzity, kde získala bakalářský titul v oboru krásných umění a psychologie, která následně několik let pro Zimbarda pracovala jako jeho osobní a odborná asistentka.

V nejnovější knize si Zimbardo dává za úkol prozkoumat důvody toho, proč dnešní mladí muži selhávají ve studiu, společensky i po sexuální stránce. Zabývá se tedy situačními faktory, které k této situaci přispívají, jako jsou život v neúplné rodině bez otce, snadná dostupnost vzrušujících videoher a volný přístup k pornografi i na internetu. Dále zmiňuje obecnější faktory – fyziologické změny způsobené životním stylem a prostředím, jejichž vlivem se v mužském těle snižuje množství testosteronu a roste množství estrogenu, dopad médií, nedostatek pracovních příležitostí způsobený ekonomickou krizí a všeobecný úpadek školství v mnoha zemích, které nedokáže vytvářet podnětné prostředí, jež by v chlapcích vzbuzovalo dostatečný zájem a přirozenou zvídavost.

Zvláštní pozornost autoři věnují politickým a ekonomickým důsledkům právního systému, který uznává práva žen, ale nezohledňuje nijak speciálně práva mužů. Součástí obecného zvýhodňování žen v západní společnosti je podle nich třeba to, že na výzkum rakoviny prsu jde více peněz než na bádání o rakovině prostaty; při Bílém domě existuje Rada pro ženy a dívky, ale nikoli pro muže. Upozorňují na dvojí metr při posuzování problematického chování mužů a žen: za stejné kriminální činy dostávají ženy podmíněné tresty, kdežto muži jdou rovnou za mříže; pojem „znásilnění“ je vyhrazen takřka výhradně pro ženské oběti, i když mnozí muži připouštějí, že o panictví přišli tak, že je nějaká žena zmanipulovala, zahnala do kouta, využila jejich „vyjukanosti a oni se poddali, protože si mysleli, že se to tak musí“. Proč může žena veřejně radit, jestli pustit partnera k vodě za to, že si nedává záležet na předehře? Díky čemu může provozovat taxislužbu, která využívá jen řidičky a vozí výhradně zákaznice, ale u mužů by byla podobná „neomalenost naprosto nepřípustná“, rozhořčují se autoři.