Fakta a mýty o prožitcích blízkosti smrti (PD 2/2011)

Jako katolického kněze studujícího dálkově psychologii mne velmi oslovil článek Martina Krači Fakta a mýty o prožitcích blízkosti smrti v únorové Psychologii dnes. V článku je zvýrazněna myšlenka, která na první pohled působí překvapivě: „Ve svém prožitku může být naopak překvapen ateista při setkání s andělskými bytostmi a Bohem… Proč ovšem jiní, v jejichž životě hraje víra důležitou roli, tento zážitek neměli?“ Na základě své kněžské praxe si dovedu představit věřícího, který je lidsky nezralý a víra je mu spíše náplastí jeho komplexů. Takový člověk by skutečně – ke svému překvapení – v rámci NDE (near-death experience) žádný zážitek setkání s Nadpřirozenem mít nemusel. U něj se totiž o víru v pravém slova smyslu nejedná. Víra, má-li být skutečná, musí být plně integrovaná člověkem, a to dá hodně práce. Taková víra pak jde ruku v ruce s lidskou zralostí a může osobnost dotyčného člověka rozvíjet. Ateista (nebo lépe řečeno agnostik), který ve svém životě vyznává i jiné než jen materiální hodnoty, se může svými postoji „dotýkat“ Nadpřirozena, aniž o tom ví, a v případném okamžiku NDE může být příjemně překvapen. Ostatně – jsem přesvědčen, že až staneme na oné „druhé straně“, zažijeme toho překvapení daleko víc…