Miluji své nemoci aneb Münchhausenův syndrom

Baron Prášil není pohádkovou postavou. Skutečně žil v letech 1720– 1797 a jmenoval se Hieronymus Karl Friedrich Freiherr von Münchhausen. Byl proslulý svou bájivou lhavostí (pseudologia fantastica) a vymyšlenými příhodami a kousky, jimiž bavil společnost. Není však o něm známo, že by cestoval od jedné nemocnice ke druhé jen proto, aby se dával vyšetřit nebo bezdůvodně operovat. Jeho jméno je přesto dáváno do souvislosti s jednou podivuhodnou psychickou poruchou, a to s předstíráním nemoci. Předstírat nemoc lze s různou mírou dovednosti a s různým cílem. Nejčastěji bývají předstírány různé bolesti, které se lékařům špatně prokazují, do moči lze přihodit špetku hroznového cukru nebo ucedit kapku krve, také únavu nemůže nikdo dost dobře změřit. Cíl bývá většinou srozumitelný: pracovní neschopnost, invalidní důchod, odklad nástupu trestu a další výhody. To je známý a běžný obraz simulace. Pro dosažení výhod se mohou lidé i poškozovat; vězni např. polykají předměty, aby se dostali do nemocnice. To ale není případ pacienta s Münchhausenovým syndromem. Ten jako by si vzal za své Tyršovo heslo: Ni zisk, ni slávu. Netouží po důchodu, nevyžaduje úlevy ani výhody spojené s rolí nemocného, chce jenom jediné: hrát tuto roli. Chce být opečovávaným pacientem, nic víc. Na rozdíl od většiny simulantů své obtíže nejen předstírá, ale příznaky si také sám vyrábí.