Dejte pozor na svá přání, mohla by se splnit!

Soused si koupil nové BMW a pan Novák pocítil jakési nepříjemné pnutí: „On ho má, a my ne! Chceme ho přece taky!“ Dokonce se mu občas zdá, že on, pan Novák, má na takové BMW úplně stejný nárok. Možná že také sleduje souseda a jeho paní, jak jsou spokojení. Spolu i se svým novým bavorákem. Kdyby si pořídil stejné auto, mohl by být také tak vysmátý jako soused. A tak si pan Novák pořídí stejné BMW - jenže spokojenost nikde. Naopak, s novým autem přišly nové starosti. BMW má obrovskou spotřebu, vzadu je místo jen pro dva, místo třetí sedačky je stoleček. Takže když k manželům Novákovým přijede na návštěvu dcera se dvěma dětmi, už nemůžou jet všichni společně na výlet, protože se do auta nevejdou (kdežto do oktávky, kterou měli dřív, se vešli bez problémů). Paní Nováková ráda pracuje na zahradě, což občas obnáší cestu do zahradnictví pro nové sazeničky, zeminu apod. No dejte takový materiál do nového BMW! Přece si ho nezamažete hlínou! A už úplně zapomeňte na to, že byste třeba zajeli do Polska na trhy, protože prostě nezaparkujete. To záviděné BMW se stalo v životě Novákových skutečnou komplikací. Závist je ošemetná emoce, která s sebou nese nebezpečné pastičky: nejenže nás trápí, když věc (vlastnost, osobu - v podstatě cokoli), kterou druhému závidíme, nemůžeme mít sami, ale moc nám nepomůže, ani když ji získáme. Opravdu bychom byli spokojení, kdybychom měli to, co má druhý? Opravdu by to vedlo k naplnění našich skutečných potřeb? Protože když jde o to, abychom byli opravdu spokojení, aby nám bylo opravdu dobře, tak musíme být nesmlouvavě subjektivní, dívat se jen a jen ze svého hlediska. Závidím někomu, jak krásně hraje na fl étnu? Opravdu bych taky chtěla hrát na fl étnu? Těšilo by mě to? A pokud si odpovím, že skutečně ano, těšilo by mě na fl étnu cvičit? Protože to je další nesmírně důležitý aspekt. Všechno, co v životě máme, co děláme, nás něco stojí. Když se budu učit na fl étnu, nezbude mi tolik času na volejbal (no, na volejbal možná ano, ale kurzy salsy už fakt nestíhám). Když si koupím BMW, nebudu mít oktávku. Když si vezmu za manžela trenéra z fitness, nebudu mít za manžela houslistu. Každá volba něco stojí - mám-li tohle, nebudu mít něco jiného. Jenže závist s těmito pravidly nepočítá. Naopak, může být úplně neomezená. Chtěla bych tohle a tohle a tamten má to a ten druhý ono… do nekonečna. A když si věci, které závidím, začnu dopřávat, můžu si celou situaci dost zkomplikovat. Pořídím si kabelku jako kolegyně, auto jako šéf, přítele přeberu kamarádce, protože jsem jí ho záviděla… a kde jsem v tom všem já? Kde jsou mé skutečné touhy, potřeby, má doopravdická jedinečnost?