SMSKY

Žijeme v době, kdy se můžeme schovat za smajlíka nebo tři tečky. A občas je to nutné, protože když si nosíte všechny svoje kamarády v kapse, hrozí, že vám budou psát a volat, kdykoliv se jim zrovna zachce. V rámci zachování zdravého rozumu je tedy občas nutné předstírat, že v jejich kapse nejste.

Rozmohl se nám tady totiž takový nešvar: být k dispozici kdykoliv si na vás někdo vzpomene. Nedostupnost se stala společensky neslušnou. Přečteno a neodepsáno může rozpoutat třetí světovou a tři tečky dokážou nejedné ženě zamotat hlavu na celý den. Proč mi neodpovídáš, když já přece jasně vidím, že seš on-line (nedejbože ještě hůř – že sis to PŘEČETLA)? Proč mi nebereš telefon, když já přece vím, že s ním chodíš i na hajzl? Krátká verze: Protože proto, ty vole.

Dlouhá verze: Protože chci klid. Protože se potřebuju soustředit na jiné věci. Protože pracuju. Protože nechci. Protože jsem unavená. Protože nemám náladu. Protože chci být ticho. Protože mě nebavíte. Protože dělám něco jinýho. Protože z dalšího chitchatu mi jebne. Protože začneš tím, že JSEM TI KONEČNĚ ZVEDLA TELEFON. Protože chci teď dělat jiné věci. Protože jsem dnešní kapacitu na sociální interakce už vyčerpala. Protože se teď bavím s někým jiným.

A nic z toho neznamená, že se nemáme rádi. Jen to znamená, že mám radši sebe. Být v kapse stovek svých známých s sebou přináší nové způsoby ignorování konverzací, které zrovna mít nechci. Nové způsoby vyjadřování v podobě zvednutých palců, gifů, pár teček a mrkajícího smajlíka.

Přestaňme si to brát osobně. Nebuďme uražení, že se někdo neozve a neodepíše větou rozvitou, kdykoliv máte vy chuť a kdykoliv se cítíte osamělí. Možná to je hlavní úloha mé generace: najít v té nekonečné zastižitelnosti klid a prostor sami pro sebe. A nesáhnout do té kapsy, kdykoliv chci být já pobavena svým soukromým facebookovým cirkusem, čistě jen proto, že neumím být sama.

MILOŠ:

Původně jsem chtěl napsat právě jenom ty tři tečky a smajlík, protože to by celé téma vystihovalo nejlíp: Uhodněte, na co myslím! Uhodněte, jak se cítím! Uhodněte si to beze mě!

Aby muž dnes porozuměl tomu, co žena skutečně cítí, měl by být tak trochu věštec. Akorát dnes už nevěštíme z vnitřností smrdutých a leklých ryb nebo z klikyháků brkem psaných, poplakaných dopisů, ale z různě potrhlých emotikonů, které mohou znamenat v podstatě cokoliv na škále: 1) Je mi milé, že píšeš!

2) Už nepruď, ty debile!

Co to je vůbec za slovo: emotikon? Co má takový pitomý smajlík společného s nějakou reálnou emocí? Smajlík je v podstatě taková výmluva z toho, že svoji emoci nedokážeme tomu druhému upřímně sdělit slovy. Případně – a to je ještě horší –, žádnou reálnou emoci ve skutečnosti necítíme.

Z komunikace mezi mužem a ženou se stává zvláštně reciproční diktát pojmů odesláno – doručeno. A tak pořád dokolečka. Z potěšení je závislost na „přečteno tehdy a tehdy“.

Když se zeptáte jakéhokoliv archiváře, tak vám řekne, že po naší generaci toho zrovna moc nezbude. Prý nejlepší by bylo všechno vytisknout, protože za deset let ty naše chaty a maily už nikdo nijak neotevře.

Jenže co by na tom papíru vlastně bylo. Jenom spousta nic neříkajících symbolů, spousta zámlk. Protože se za emoce stydíme. Protože je možná už ani nejsme schopní prožívat s nikým jiným než sami se sebou. A to jen výjimečně.

Skutečný muž zkrátka ženě neposílá emotikony, v esemesce nebo chatu píše tak, aby to mělo hlavu a patu, případně aspoň patu.

Je třeba zase psát rozervané básně a tečka. Tedy, tři tečky.

***

O autorech knihy Bez jablka

Michelle Losekoot (30) studovala Literární akademii, po práci v médiích se začala věnovat marketingu a copywritingu. Pracuje na volné noze, na internetu je známá jako blogerka a nadšená uživatelka sociálních sítí. V roce 2013 vydala v e-knižní podobě novelu Květinostesk (Young Books, 2013). Miloš Říha (31) studoval sociologii a v současnosti pracuje jako ředitel Skautského institutu. Autorskou kariéru začal jako básník, v roce 2011 mu nakladatelství TDC vydalo sbírku s názvem Duše skladem. V roce 2014 vyšla v nakladatelství Mladá fronta kniha jeho rozhovorů se zajímavými osobnotmi (např.: Tomáš Hanák, Karel Schwarzenberg nebo Marek Vácha) s názvem Skautská vize.