Když méně je více

Filip poslední dobou vzdoruje: nepůjde na trénink, nepojede k babičce, nebude vystupovat na školním představení. A nikdo s ním nehne. Rodiče to nechápou, protože jinak trémou netrpí, babičku má rád a hokej miluje. Co to do něj tedy vjede? A jak by se měli zachovat, aby takové chování nepodporovali?

„Můžete mi popsat Filipův běžný den?“ ptám se namísto odpovědi a Filipova máma se směje: nic takového u nich totiž není. Tedy krom školy, kroužků a tréninků. Ona i Filipův otec jsou pracovně velmi vytížení se spoustou služebních cest a pracovně-společenských povinností. Takže někdy vozí Filipa do školy ona, jindy muž. A každý den ho i někdo jiný vyzvedává, večeří se v různou dobu. Někdy jen s mámou, jindy jen s tátou, občas s chůvou, která o Filipa pečovala odmalička, a někdy zajdou s rodiči do restaurace. O víkendech pak většinou „někam jedou“. Ještě mě maminka ujišťuje, že se oba dva Filipovi věnují, jak jen mohou. A pyšně dodává, že Filip díky tomu rozumí spoustě věcí, včetně politiky.

Má doporučení Filipově mámě byla velmi podobná těm, o nichž píše Kim John Payne v knize Jednoduché rodičovství: uberte, zpomalte, ponechte Filipovi nějaký volný čas a dětský svět. A i trocha předvídatelnosti by se mohla hodit. Ačkoli je každý Filipův den jiný, přece mají něco společného: uspěchanost, povinnost, ambice. Filip je ale dítě, potřebuje si také hrát, snít, a někdy třeba i jen tak „blbnout“ nebo lelkovat. A měl by mít i své jistoty. Děti špatně snášejí, když příliš často dochází ke změnám na poslední chvíli -například, když Filip čeká, že ho ze školy vyzvedne máma, jenže přijde chůva, protože mámě se protáhla pracovní porada. Sice se nikdy nestalo, že by Filip zůstal „nezaopatřený“, ale dost možná si připadá tak trochu jako loutka, kterou dospělí vláčejí sem a tam. A právě na to může reagovat oněmi „záseky“.

Rodiče jako zprostředkovatelé služeb

Znám řadu dětí, které mají tolik organizovaných aktivit, že znervózní, když mají 15 minut volného času. Dětí, které nemají čas na hraní, na pomoc s domácími pracemi, a dokonce ani na společnou večeři s rodinou. Další děti trpí přemírou elektronických médií. Často se dokonce stává, že i čas s kamarády pak prosedí nad tabletem - možná by si bez něj neměly co říct? A uměly by si vůbec docela obyčejně hrát? Znám také řadu rodičů, kteří se změnili na poskytovatele a později zprostředkovatele služeb pro své děti. Jsou svým potomkům osobními řidiči, asistenty, a občas až sluhy.

Současné rodičovství je v mnoha ohledech náročnější, než tomu bylo dříve. Jsme úzkostnější, více své děti hlídáme, méně důvěřujeme v jejich přirozené schopnosti a přirozený vývoj. Mnoho matek i otců se chová, jako by byla výchova soutěžní disciplínou. Od narození nakupují hračky, které dítě „rozvíjejí“ a „stimulují“ jeho vývoj. A i ve školním věku krouží nad svým potomkem jako vrtulníky (v angličtině to vystihuje termín helicopter parent), aby pomáhali, chránili, učili a poučovali. Pozorují své dítě jako pod lupou. Neumějí však dítěti poskytnout prostor, samostatnost, soukromí a klid na to, aby se rozvíjelo tak, jak samo potřebuje, cítí a chce. Fenomény, o nichž píšu, jsou známé od 50. let 20. století a nejméně od 80. let jsou reflektovány i negativní jevy, jež s sebou přinášejí. Přesto se hyperrodičovství dále prohlubuje.

Jak se při výchově dětí uklidnit a soustředit se na to opravdu důležité? Pavla Koucká všem neklidným rodičům poradí ve své knize Uvolněné rodičovství.

Redukujte možnosti

A právě proto mohu doporučit Jednoduché rodičovství. Autor upozorňuje na přetíženost dnešních dětí i rodičů, na zahlcení dětí věcmi, činnostmi, informacemi i rychlostí. A na problémy a poruchy, jež to dětem způsobuje. Nezůstává přitom u stesků, nabízí praktické a účinné metody, jak můžeme neblahou situaci změnit: Odstranit většinu hraček i knih, zredukovat dětem šatník a omezit jejich možnosti výběru. Dále pak omezit či zcela odstranit televizi, zjednodušit rozvrh a zredukovat organizované mimoškolní aktivity ve prospěch volného času dětí. A taky odfiltrovat svět dospělých: omezit množství informací, které se k dětem dostávají a které jim mohou působit přílišné starosti a nutit je k předčasnému vyspívání. Provedné změny uleví dětem i rodičům.

Shodně s ním už roky upozorňuji na to, že méně je často více. Když má vaše batole oblíbeného plyšového medvěda, neznamená to, že byste je jako milující rodiče měli začít zahrnovat všemožnými medvědy. Pět exemplářů do sbírky nepřinese pětinásobnou radost.

O posvátnosti dětství

Za jeden z nejzajímavějších momentů knihy považuji autorovo propojení zkušeností s dětmi z uprchlických táborů v Jakartě a Kambodži s prací í výchovného poradce v Británii: „Když jsem se na svou práci podíval objektivně, neviděl jsem žádný rozdíl mezi metodami a cíli u britských dětí a dětí v Jakartě... v obou skupinách byla narušena posvátnost dětství. Nekontrolovaně je zasáhl život dospělých. Zasáhly je strachy a ambice jejich rodičů a velice rychlé tempo jejich života, a děti se snažily nastavit si vlastní hranice a vlastní úroveň bezpečí chováním, které jim ale v ničem nepomáhalo.“ Autor hovoří o kumulativní stresové reakci, jež se podobá posttraumatické stresové poruše.

Zjednodušení prostředí a nastolení rytmu pomáhá i dětem s neurotickými potížemi, poruchami učení a poruchami chování. A rodiče, kteří zjednodušili život svým dětem, zjišťují, že i jim se ulevilo. Když rodina zpomalí, prohloubí se vztahy rodičů s dětmi, vztahy sourozenců i vztah mezi rodiči samotnými.

Jak vychovávat jednoduše
1. Přehnaná rodičovská péče vytváří velké napětí. Náš úzkostlivý přístup k dětem způsobuje, že i ony jsou úzkostné.
2. Bereme dětem možnost otestovat si svou vlastní kreativitu, když na každé jejich zklamání a povzdech odpovíme tak, že jim nabídneme další hračku nebo zábavu.
3. Nepomůže naplánovat dítěti spousty uměleckých kroužků, abyste obohatili jeho tvůrčí činnost.
4. Natolik jsme propadli myšlence organizovaných činností, že si někteří rodiče neumějí představit, že by si jejich děti hrály jinak, než na plánovaném setkání s jinými dětmi (v angličtině nazývaném playdate - termín, který před dvaceti lety neexistoval).
5. Když máte nadbytek věcí a možností, rozhodování je těžší a očekávání se zvyšuje.
6. Opravdu výjimečný talent se může objevit i za obyčejných podmínek a podpory. Ale zájmy, i silné zájmy a schopnosti, často vyhoří, pokud na ně příliš tlačíme.
(citace z knihy Jednoduché rodičovství)