Co se Karel snažil skrýt?

Profesor Emanuel Vlček prozkoumal v roce 1976 ostatky císaře a krále Karla IV. tak důkladně, že žádná další tajemství o sobě Karel IV. touto cestou nejspíš už nevydá. Na jeho lebce i kostech najdeme následky zranění, které vypovídají o jeho poměrně bujarém mládí a zálibě v turnajích. Jedním z nich je dobře vyhojená sečná rána směřující od levého nadočnicového oblouku přes kořen nosu pod pravou očnici. Následkem bylo mírné vychýlení nosních kůstek trochu doprava. „Zajímavé je, že z vyhojené jizvy musel mít kožní jizvu, docela nápadnou, která ovšem na žádném dobovém portrétu není zaznamenána,“ konstatuje v časopise Forum profesor Radomil Čihák, který se v prostorách Anatomického ústavu 1. LF UK účastnil tehdejšího výzkumu ostatků. Portrétisté tedy Karlovy jizvy retušovali. Těžké zranění s doživotními následky je patrné na dolní čelisti. Zhuštění kosti a její povrchová vrstva napovídají, že bradová část čelisti byla vylomena a vražena dovnitř, důsledkem bylo i odlomení kloubů spojujících čelist se spánkovou kostí. Deformace při srůstu pak vytvořily dojem horního předkusu. K úrazu došlo zřejmě při některém z rytířských turnajů, Karel patrně utrpěl ránu dřevcem do brady. Z historie víme, že Karel byl v roce 1350 čtyři měsíce nemocen a příčina se tajila – k pečlivě budovanému Karlovu obrazu se evidentně důvod úrazu nehodil. Úder do brady způsobil zvrácení hlavy, úraz páteře a krvácení do páteřního kanálu, jež způsobilo čtyřměsíční ochrnutí všech končetin. Úraz zanechal i změny v podobě deformace Karlovy páteře v krční a bederní oblasti. Uzdravení z tehdy téměř fatálního zranění svědčí jednak o zkušenosti tehdejších ranhojičů (odborníci se domnívají, že patrně italských), jednak o Karlově houževnatosti a pevné vůli. Výrůstky z dolního okraje sedacích kostí do okostice pro změnu dokazují, že tato část těla byla hodně otlučená o sedlo – král na svých četných cestách Evropou jezdil na koni. I další Karlovy kosti vypovídají o zraněních – zlomenina levé loketní kosti s nálezem v oblasti růstové chrupavky dokládá, že k úrazu došlo časně, zřejmě kolem 15. roku Karlova života. Zhojenou zlomeninu měl i na levé lýtkové kosti, úder patrně utrpělo i koleno. V drobných kůstkách ruky jsou zjevné následky dny. „O Karlovi je známé, že prsty trénoval. Když dával audience, řezal při tom proutky. Tím vlastně cvičil a rehabilitoval, protože dnové záchvaty jsou velmi bolestivé,“ vysvětluje profesor Čihák. Celkově svědčí skelet o tom, že náš nejvýznamnější panovník byl silný a zdravý, i zuby měl v době své smrti všechny a prakticky zdravé, jen s masivní abrazí, která byla na zubech typická až do 19. století. „Při mletí mouky mlýnskými kameny se do ní dostávala kamenná drť, jež zuby obrušovala. Díky tomu na nich nebyly kazy, protože se zubovina vždy zbrousila do čerstvého materiálu,“ vysvětluje Radomír Čihák.