STEREOTYPY

Kdo má být nahoře?

Část mého života mi někdo vysvětluje, že princezna jen leží na gauči a princ se o vše postará. (To mám z pohádek.) Druhou část života mi někdo vysvětluje, že princ jen leží na gauči a naopak princezna se o vše postará. (To mám z porna.) Třetí část života mi někdo vysvětluje, že se u toho máme střídat, že se na tom gauči dá dokonce sedět společně. Jsem z toho laň, genderově správně řečeno.

Jsem z toho laň obzvláště v situacích, když:

1. plánuji v rámci menstruačních bolestí sebevraždu,

2. mám podélně zaparkovat,

3. si uvědomím, že se mi vždy bude zvětšovat prdel, a ne prsa,

4. zjistím, že tanga stojí víc než pánské trenýrky.

A zrovna tak vidím na mužích, že nechápou, že:

1. protáhnout vodní meloun dírkou velikosti třešně na vás nechá následky,

2. chodit na podpatcích by měl být samostatný studijní program na vysoké škole,

3. nalíčit si obě oči stejně je v rámci prostorového vnímání náročnější než parkování,

4. existuje lososová, nachová a petrolejová barva.

Tak si sedíme na tom gauči, snažíme se střídat, ale někde v hloubi duše víme, že tys šlohla jablko a tys do něj kousnul a že tím končí všechny otevřené konverzace, pochopení a empatie.

MILOŠ:

Je Bůh žena?

Není, protože kdyby byl, tak:

1. na stromech by místo ovoce rostly kabelky,

2. neexistovala by televize, protože život sám o sobě by byl jedna velká telenovela,

3. Facebook by nebyl modrý, ale růžový,

4. menstruovali by muži,

5. muži by vypadali jako Rambo I. nebo Rocky IV.

Jenže je Bůh muž?

Nemůže být, protože:

1. člověk má v žilách krev, a ne pivo,

2. podle žádného náboženství není možné spásy dosáhnout konzumací vepřových žebírek,

3. papež zcela evidentně není žena v bikinách,

4. ženy se oblékají,

5. v politice přeci jenom nějaké ty ženy jsou.

Snad je to trochu banální, ale mám dojem, že tyhle stereotypy o mužích a ženách tu nejsou náhodou. Nevěřím všem těm genderovým vyprávěním o zaměnitelnosti mužských a ženských rolí. Není na škodu, když se pak muži baví zženštilostí ženství a ženy zesměšňují chlapáctví mužů. To všechno dohromady se totiž skvěle doplňuje, vytváří to podhoubí pro vzájemné špičkování. Probouzí to onen erotický třas, který nezřídka končí těmi nejprimitivnějšími pohyby.

A tak to nejspíš musí být, protože jinak by člověk na světě vůbec nebyl. A pokud to takhle vymyslel Bůh, ať už je čímkoliv, tak to vymyslel proklatě dobře. Nebo ne?

***

O autorech knihy

Michelle Losekoot (29) studovala Literární akademii, po práci v médiích se začala věnovat marketingu a copywritingu. Pracuje na volné noze, na internetu je známá jako blogerka a nadšená uživatelka sociálních sítí. V roce 2013 vydala v e-knižní podobě novelu Květinostesk (YoungBooks, 2013).

Miloš Říha (31) studoval sociologii a v současnosti pracuje jako ředitel Skautského institutu. Autorskou kariéru začal jako básník, v roce 2011 mu nakladatelství TDC vydalo sbírku s názvem Duše skladem. V roce 2014 vyšla v nakladatelství Mladá fronta kniha jeho rozhovorů se zajímavými osobnotmi (např.: Tomáš Hanák, Karel Schwarzenberg nebo Marek Vácha) s názvem Skautská vize.