PRVNÍ DEN VE ŠKOLCE

Když mám ráno trochu času, chodím do školky hrát dětem písničky na klavír, a tak každý rok pozoruji první den dětí ve školce. Plačící děti, zoufalí rodiče a znova a znova se opakující stejné zbytečné chyby. Zbytečné chyby proto, že při troše pochopení a snahy se jich můžeme vyvarovat.

„Měl jste pravdu. Já jsem to podcenila. Myslela jsem, že dám Jeníka do školky, pak půjdu do školy se starší dcerou. Jeník se mě ale nechtěl pustit, tak jsem se od něho utrhla, protože jsem už prostě musela jít. Říkala jsem si, že to chvíli vydrží. Šla jsem s dcerou ke škole, ale pak jsem se hned vrátila za Jeníkem. No, ale on mezitím málem zbořil školku a od té doby je skoro každý den půlhodinová scéna před dveřmi do třídy. Pane doktore, co máme dělat?“ To je běžný dotaz nešťastné matky. Ano, všechno to bylo z její strany logické a pochopitelné, ale výsledné trauma a problémy jsou také pochopitelné. To je opravdu situace „babo, raď“. Zpětně se už těžko řeší, a právě proto se vyplácí před příchodem dětí do školky prevence.

TROCHU EVOLUČNÍ BIOLOGIE

Jak ví každý, kdo kdy viděl alespoň jeden dokumentární film z divočiny, oproti jiným mláďatům se děti rodí velmi nevyvinuté, skoro bychom mohli říci nedonošené… Zbytek těhotenství tak jakoby dobíhá po porodu. To vyžaduje od matek enormní investici do péče, a proto není divu, že jen mezi matkou a dítětem vzniká tzv.

dyadická vazba - vazba jednoho dítěte k jedné matce. Kvůli této vazbě a ještě nevyvinutému sociálnímu myšlení jsou pro děti do tří let kolektivní zařízení (jesle) nevhodná a výrok, že domovy důchodců jsou pomstou za jesle, je zcela pravdivý. Děti totiž až do školkového věku, tzn. přibližně do tří let, prakticky nejsou schopny navazovat kolektivní vztahy.

Každý, kdo chce pochopit psychiku dítěte, musí znát fáze separační reakce. To je reakce dítěte, když je odtrženo od matky. Klasický průběh byl popsán v nemocnicích, kam přichází matka s dítětem. Lékaři konstatují, že dítě musí v nemocnici zůstat. Následuje sedm fází: