Jak duše v břiše zajišťuje spánek

Už delší dobu víme, že člověk není monolit, nýbrž společenství mnoha organismů, nazývané někdy také superorganismus. Napřed tu byly - už více než před dvěma miliardami let - bezjaderné buňky, které trpělivě čekaly, až se objeví ty s jádry, a jen se tak stalo, hbitě se do nich i se všemi příbuznými nastěhovaly. Dostaly hezké jméno mitochondrie (neplést si s hypochondriemi) a slouží tam jako buněčné elektrárny. Když začali být živočichové složitější, přistěhovalo se k nim, na ně a do nich plno mikroorganismů, které z nich na jedné straně mají užitek a na druhé straně jim slouží, takže si lze jen těžko představit, že by se mělo tohle společenství bakterií, virů, plísní, kvasinek, malých parazitů a bůhví čeho ještě, označované jako mikrobiota (pokud jde o jeho genom, mluvíme o mikrobiomu), stěhovat někam pryč. Říká se jim staří přátelé a každý z nás je má poskládané velmi individuálně, takže si na ně dělají zuby i kriminalisté podobně jako na otisky prstů. 

Jejich největší část žije hluboko v našich útrobách, při posledním sčítání lidu a mikrobů bylo zjištěno, že mikroorganismů je ve střevech desetkrát víc, než máme buněk v těle. Dohromady váží asi tolik, kolik váží náš mozek, a ještě o něco víc. Všechny se podílejí na zpracování potravy, metabolismu, imunitě a tvorbě slavné mozkové chemie včetně posvátné molekuly serotoninu. Spolupracují přitom s tělesnými orgány imunity i se střevem, v jehož stěně je uloženo tolik nervových buněk, že je tato oblast nazývána střevní mozek. S velkým mozkem je ve spojení prostřednictvím bloudivého nervu (nervus vagus), nebo přímo chemií, kterou vyšlou do krevního oběhu a ta k mozku dopluje. Mikrobi ve střevech jsou z něčeho živi a na oplátku zase něco pro náš organismus vyrábějí. Známá práce srovnávající děti z Burkina Faso s dětmi z Florencie ukazuje, jak odlišná strava vypěstuje odlišné kmeny a ty zase vyrobí jinou chemii: konkrétně nenasycené mastné kyseliny, šlágr sezony, kterých mají africké děti třikrát víc než děti florentské, ošklivých mikrobů zvaných Clostridia mají osmkrát méně. 

Posledních padesát let jsme mikrobiomu dali pěkně na frak, především antibiotiky, nejrůznějšími čisticími, dezinfekčními a dalšími zničujícími přípravky a změnou stravovacích zvyklostí. Významně klesla jejich diverzita, některé kmeny ustoupily, jiné přerostly. Pokusy o to, aby se obnovilo původní složení, především při některých obtížích, které jsou s poruchami mikrobiomu, dysmikrobií, spojovány, se dějí podáváním probiotik, tedy „zdravých a užitečných“ bakterií. Je to například Bifidobacter nebo Laktobacilus, které zakoupíme v lékárně nebo jako Mečnikov sníme v jogurtu. Jsou však skeptici, kteří říkají, že poslat pár gramů nějakých bakterií mezi ten houf, co sedí ve střevech, je jako poslat výpravu o deseti lidech, aby vlastními silami zkultivovala africký kontinent. 

Stejně jako je nutné dát kytce správnou zem nebo hnojivo, je pro bakterie nutné vyživující prostředí, které je svým způsobem specifi cké. Pokud tenhle potřebný substrát začneme pojídat spolu s bakteriemi, vězme, že pojídáme ne úplně obyčejnou věc, ale prebiotika. Tedy něco, na čem ta probiotika radostně a čile porostou. Také se prebiotiky můžeme ládovat v naději, že chátrající trosky některých bakteriálních kolonií se na nich uchytí a začnou vzkvétat. Oblíbenými prebiotiky pro hodné bakterie jsou potraviny obsahující vlákninu. Teď se konečně dostáváme k tomu, co bylo slíbeno v nadpisu. Badatelé z Colorada a ze San Diega zjišťovali, jaký vliv má stres na spánek krys. Zjistili - jak jinak -, že nedobrý, a navíc vyvolává střevní dysbiózu. Stres způsobovali elektrickými ranami do ocasů, EEG bylo kontinuálně měřeno pomocí implantovaných telemetrických snímačů a tak byl sledován cyklus spánku a bdění a vzorky stolice byly denně vyšetřeny se zaměřením na Lactobacillus rhamnosus. Dieta podávaná experimentální skupině obsahovala prebiotika Laktoferrin a membrány mléčných tukových kuliček a zvířata ji dostávala několik týdnů před aplikací elektrického šoku, zatímco kontrolní skupina se živila běžnou stravou. Po šoku, který badatelé srovnávali se šokem po úmrtí někoho blízkého u lidí, nedošlo u experimentální skupiny k žádnému narušení střevního mikrobiomu, výroba té správné chemie byla zachována a spánek se upravil velmi rychle.