Už se to blíží. Za chvíli budu mít papírové oprávnění k tomu, abych se mohl „postavit“ před třídu žáků (lépe řečeno mladých perspektivních lidí). Radost z tohoto splněného snu a údělu - vyučovat, je jistě na místě. Ale… Z mé dosavadní praxe už vím, co mohu očekávat. Pocity radosti jsou najednou střídány obavami. Vím, na co se mohu ve školství (jako muž) těšit. Poměrně často se setkávám s lidmi, kteří mi toto povolání rozmlouvají a říkají: „Nebuď blázen!“ Bohužel mezi nimi jsou i učitelé, kteří ve školství pracují již řadu let.

Placená zóna

Marek Václavík