Co dělat u úzkostných dětí

Pokud se z kolektivu vyčlení dítě se sklonem k úzkostem, je pro ně v první fázi především nutné zavést určitý zvláštní režim. Je možné připustit třeba i oddělené zkoušení v kabinetě, ale s tím, že vše je třeba postupně směřovatk tomu, že žák bude normálně zkoušen před třídou. Učitelé v žádném případě nesmějí takto disponované žáky zesměšňovat, byť poznámkami, které se ostatních netknou (narážkami na jejich vzhled, nešikovnost v hodinách tělocviku,neschopnost v hodinách zpěvu nebo nadání při kreslení). Vhodný je pohovor s rodiči - ověří se tak anamnéza, ale i jejich ochota nebo neochota k řešení problému. V případě, že rodiče lpí na přehnané ochraně dítěte, je vhodnákonzultace s dětským psychiatrem. Učitel může zásadním způsobem ovlivnit další osobní i profesní dráhu úzkostného žáka - především tím, že včas odhalí jeho problém, citlivě monitoruje jeho psychosomatický stav (dítě může nejenrudnout, stranit se ostatních, ale i zvracet apod.) a celkově k němu přistupuje laskavěji. Takové dítě totiž netrpí zjevným handicapem, a o to je to pro něj těžší - strádá vnitřně a zakládá si na velký životní problém.